Lucy

Chicago, IL (01. - 12. 08. 2007)

2007-08-31T11:21:47Z

Prvního srpna jsem pěkně vše sbalila a připravila se opustit Jižní Karolínu. Trochu jsem se obávala, aby mi kufry vůbec přepravili, neboť jeden měl nadváhu a ještě k tomu nadrozměr. Naštěstí se v Charlotte na letišti nad velikostí nikdo nepozastavoval a ani za nadváhu jsem nemusela platit. S menším zpožděním už jsem vzlétla a zhruba o dvě hodiny později jsem přistála na chicagském letišti O'Hare.

On August first I packed everything and got ready to leave South Carolina. I was a little worried about my luggage, because one of my suitcases was not only overweight, but also slightly oversized. Fortunately nobody bothered to measure my suitcases at the airport in Charlotte and they even didn't make me pay for the overweight. My flight was a little late, but soon I was up in the air and two hours later I already landed at the O'Hare airport in Chicago.

Přílet a první den./Arrival and my first day.

Z letadla při západu slunce.
From the plane in the sunset.

Chvíli jsem se ztraceně rozhlížela, ale pak už si mě našly moje "sestřenice" Amy a Jeanie. Jeanie by vlastně byla sestřenice mého taťky, Amy je z mladší generace – dcera sestřenic mého otce. Vzali mě k Amy domů, bydlí se svým snoubencem Stevem ve Westmontu, což je jedno z předměstí Chicaga.

I looked around helplessly for a while, but then my "cousins" Amy and Jeanie found me. Jeanie would be actually my dad's cousin, Amy is the younger generation – a daughter of one of my dad's cousins. They took me to Amy's house, she lives in Westmont, one of Chicago's suburbs, with her fiancé Steve.

Další den jsem se vypravila s Amy a Kristi (její dvojče) a jejich maminkou Lindou na pedikúru, oběd, pak odpoledne jen s Amy a Kristi pocourat po obchodech a na cheesecake (sýrový dort) do Cheesecake Factory – měla jsem báječný tiramisu cheesecake.

The next day Amy, Kristi (her twin) and their mom Linda took me to get pedicures and for lunch. Then Amy, Kristi and I went shopping a little and to have cheesecake at the Cheesecake Factory – I had a wonderful tiramisu cheesecake.

Amy, já, Kristi. Dvojčatům je 25, obě jsou učitelky.
Amy, me, Kristi. The twins are 25 and both are teachers.

Kristi si vybrala už třetí šaty na svou předsvatební párty – nakonec ty předchozí vrátila a koupila si tyhle.
Kristi chose already her third dress for her bridal shower – in the end she returned the dress she had bought previously and kept this one.

Už jen zbytky našich sýrových dortů...
Only a few bits of our cheesecakes left...

Corey Lake
Ve čtvrtek večer jsme se vypravili do státu Michigan, kde mají Jeanie s manželem letní chatu u jezera Corey. Cesta trvala asi dvě a půl hodiny, dorazili jsme pozdě večer, protože jsme vyjeli až asi v půl desáté. Tam jsem se setkala s další sestřenicí – Julie – a jejím přítelem Seanem, zrovnatak jako s Kristiiným snoubencem Jasonem.

On Thursday evening we set out to Michigan; Jeanie and her husband have a summer home at Corey Lake. The ride was about 2.5 hours, we arrived late in the evening because we didn't leave Westmont until like 9:30. There I met another cousin – Julie – and her boyfriend Sean, as well as Kristi's fiancé Jason.

V pátek ráno jsme posnídali a pak se vypravili k vodě. Bylo vedro, takže jsme se celý den koupali, byli na projížďce na loďce... K obědu jsme měli domácí hamburgery (já měla z krocaního masa), k pití margaritu... byla dobrá, ale silná, stěží jsem ji dopila.

On Friday morning we had breakfast, then spent the day at the lake. It was hot, so we bathed the whole day, went for a boatride... We had home-made burgers (I had a turkey-burger), we drank margaritas... they were good, but strong, I barely finished mine.

Večer jsme se vydali lodí na opačný břeh do restaurace Happy Landing (Šťastné přistání), kde prý mají výborné smažené ryby – no, já si ryb moc neužila, dala jsem si kuře.
In the evening we went to the opposite shore by boat to dine at Happy Landing, where they're supposed to have delicious fried fish – well, as I don't really appreciate fish, I had a chicken.

Steve a Amy na loďce.
Steve and Amy on the boat.

Julie a já čekáme na jídlo.
Julie and I waiting for our meals.

Slapbucket, místní specialitka – zaplatíte 10 dolarů a oni vám přinesou kýbl naplněný nejrůznějšími alkoholickými nápoji. Co v kýblu bude, je vždy překvapení. Převážně to bylo pivo, ale já si tam našla takový sladký skoro limonádový nápoj, který mi chutnal.

Slapbucket, a local specialty – you pay 10 dollars and they bring you a bucket full of various alcoholic beverages. What the bucket will contain is always a surprise. It was mainly beer, but I found a bottle of something sweet, lemonade-y and yummy.

Kristi, Amy, já, Julie – všechny pěkně v růžovo-bílém, čehož jsme si všimly až při focení.
Kristi, amy, me, Julie – we're all wearing pink and white, which we didn't notice until we took the picture.

Steve (Amyin snoubenec, svatba bude příští červenec), já, Jason (Kristiin snoubenec, svatba bude letos v říjnu), Sean (Juliin přítel).
Steve (Amy's fiancé, they're getting married next July), me, Jason (Kristi's fiancé, they're getting married this October), Sean (Julie's boyfriend).

Kristi a já jsme si koupily zmrzlinu, ale na lodi byla pěkná zima.
Kristi and I bought ice cream, but it was pretty cold on the boat.

V sobotu ráno jsme se my holky vypravily na oblídku okolních garáží – konal se totiž garage sale, garážový výprodej, což je akce, při níž všichni vyloží před garáž své krámy a prodávají je za babku. Nic zajímavého jsme ovšem nenašly, tak jsme se vrátily a posnídaly palačinky se sirupem.
On Saturday morning us girls went to explore the neighboring garages – there was a lake-wide garage sale taking place. We didn't find anything interesting, though, so we went back and had pancakes for breakfast.

Název chaty byl vlastně slovní hříčkou – the Czech Inn by se přeložilo jako "český penzion", ale zároveň to zní jako check-in, tzn. nahlášení se při příjezdu do hotelu, nebo při odletu na letišti. :)
The name of the house.

A takhle ten domek vypadá.
And this is what the house looks like.

Protože jsem ještě nikdy v takovéhle duši nejela, tak jsem se svezla hned dvakrát – jednou v leže a jednou v sedě. Byla to docela legrace.
I had never tried tubing before, so I did it twice this time – once lying on my belly, then again sitting in the tube. It was quite fun.

K večeři jsme měli kuřecí maso, brambory, zelené fazole... A potom jsem se v sobotu večer se Stevem a Amy vrátila do Westmontu.
We had chicken, potatoes, green beans for dinner... And then on Saturday evening I went back to Westmont with Steve and Amy.

Předsvatební párty./Bridal shower.
V neděli dopoledne se konala Kristiina předsvatební párty – je to oslava, kterou pro nevěstu organizuje někdo z přátel či rodiny (v Kristiině případě její dvojče Amy). Pozvány jsou jen samé ženy a děvčata. Nevěsta dostane ode všech spoustu darů, Kristi dostala převážně věci do kuchyně, protože je chtěla. Byl to brunch, tzn. něco mezi snídaní a obědem, a začínal v 11 hodin.

On Sunday morning Kristi's bridal shower took place – that's a party organized by someone from the family or friends (Amy organized it for Kristi). The guests are only ladies and girls. The bride receives plenty of gifts, Kristi got mainly items for her kitchen, because she had wanted them. It was a brunch, beginning at 11 am.

Kristi, Amy a jejich maminka Linda.
Kristi, Amy and their mom Linda.

Takhle vypadaly stoly. Celkem tam bylo 46 hostů.
This is what the tables looked like. There were 46 guests in total.

Jeanie (Juliina maminka), moje prateta Eliška a já u stolu.
Jeanie (Julie's mom), my great-aunt Elsie and me at our table.

Jason, který se přišel na chvíli podívat, a Kristi rozbalují poslední z darů.
Jason, who popped in for a while, and Kristi are unwrapping the last gifts.

Brunch byl moc dobrý – nemohla jsem se rozhodnout, zda jíst oběd či snídani, takže jsem začala nějakým kuřecím masem a těstovinami a zeleninou, pak další chod byly palačinky s jahodami a smetanou a muffin a ještě nějaký jablečný závin, a nakonec ještě dezert – jahody máčené v čokoládové fontáně, brownies, zákusky...

The food was delicious – I couldn't decide whether to go for lunch or for breakfast, so I started with some chicken and pasta and vegetables, followed by a plate of pancakes with strawberries and cream, a muffin and an apple pastry, followed by dessert – strawberies dipped into a chocolate fountain, brownies, pastries...

Pak jsem se vrátila k Amy a sbalila si věci na večer a na další den – jela jsem přenocovat ke Kristi a Jasonovi, kteří mají byt přímo v Chicagu.

Baseball
Kristi a Jason měli na večer lístky na baseball – domácí Chicago Cubs proti New York Mets. V Chicagu jsou dva baseballové týmy – Cubs (Medvíďata) a pak ještě Chicago White Sox (Bílé ponožky). Cubs hrají v nejstarším baseballovém stadionu v Americe, Wrigley Field, takže to byla i trocha historie. Měli jsme lístky do "bleachers" – to jsou lavice, ne jednotlivá očíslovaná místa, kde sedí nejzarytější fanoušci a popíjejí pivo. Když jsme dorazili, bylo už narváno, takže se nám dlouho nedařilo najít místa, ale nakonec jsme narazili na Jasonova známého z práce a vmáčkli se k nim.

Kristi and Jason had tickets for a baseball game for that night – the home-team Chicago Cubs vs. New York Mets. There are two baseball teams in Chicago – Cubs and Chicago White Sox. The Cubs' home field – Wrigley Field – is the oldest baseball field in America, so it was a bit of history. We had tickets for the bleachers – these are benches, not regular numbered seats, and the craziest fans usually sit here and drink beer. When we arrived, the place was already packed, so we had some trouble finding seats. In the end we ran into Jason's colleague from work who let us squeeze in with him and his girlfriend.

Příjezd k Chicagu.
Driving towards Chicago.

Wrigley Field. Návštěvnost ten večer byla nějakých 45 tisíc lidí, plus ještě seděli lidé na střechách okolních domů.
Wrigley Field. There were about 45 thousand people that night, plus even more people on the roofs of the surrounding houses.

Jason, Kristi a já, všichni v tričkách Chicago Cubs – Kristi mi jedno vypůjčila. Vypadám strašně, protože jsem byla moc blízko k foťaku.
Jason, Kristi and I, all in Cubs shirts – Kristi borrowed me one of hers. I look horrible because I was too close to the camera.

Takže... Baseball. Základní pravidla asi všichni znáte: účelem hry je odpálit nahozený míč tak, aby ho protihráči nezachytili v letu (to vás vy-outuje), a doběhnout na metu, alespoň tu první, ale čím dál, tím líp, než ji někdo z protihráčů zablokuje. Když pálkař oběhne všechny čtyři mety, tým získává bod – a které družstvo má víc bodů, vyhrává. Hraje se na devět střídání – takže vlastně každé družstvo je devětkrát na pálce a devětkrát v poli.
No... Musím říct, že hra je to dost nudná – mezi jednotlivými odpaly se často nic neděje, hráči jen tak postávají... Než pálkař skutečně správně odpálí a vyběhne k metě, taky to často zabere několik pokusů. Když jsme v deset, po třech hodinách, odešli, stále ještě nebylo úplně dohráno.
Fanoušci jsou rovněž zajímavá individua. Pijí pivo (a polévají jím občas lidi okolo sebe), potí se, sprostě nadávají někdy i vlastním hráčům, protože samozřejmě všechno vědí líp. Když v našem rohu stál hráč New York Mets, který nedávno do jejich týmu přešel právě od domácích Cubs, fanoušci na něj pochopitelně začali nevybíravě pokřikovat.
Když se do našeho rohu nachomítl týpek s kamerou ESPN, všichni se mohli strhnout, aby ho přesvědčili, aby natočil právě ten náš koutek. Když nakonec opravdu kameru na nás namířil, všichni vyskakovali a křičeli z plných plic, jen aby je bylo v té televizi náležitě vidět.
Celou dobu si ze mne částečně dělal legraci jeden kluk sedící před námi. Vychloubal se, že už má v sobě 9 piv, a byl s každým velký kamarád.
No, byl to zajímavý zážitek... Ale jsem ráda, že v mém sportu (krasobruslení) se nevyskytují rozeřvaní upocení mužští fandové, že vám nehrozí pivová sprška, a že na krasobruslařkých závodech bude stěží někdo pokřikovat na sportovce, že jsou teplouši apod. (Ano, onen hráč, který Cubs opustil a hraje nyní za Mets, byl několikrát počastován právě tímto jménem.) Navíc je u ledu pěkně chládek, narozdíl od vedra na baseballovém stadionu.
Mimochodem – Cubs prohráli.

So... Baseball. I believe you all know the basic rules, so I won't bother to describe them. The game is played in 9 runs, which means that every team gets to bat 9 times and is in the field 9 times.
Well, I have to say that the game is very boring – there are long periods of time when there's nothing going on, usually between one batter and another, the players just stand around... It often takes several tries before the batter actually hits the ball properly and runs towards the base. When we were leaving at 10pm, three hours after the beginning of the match, the game was still not entirely over.
The fans are also interesting species. They drink beer, they sweat, they curse – sometimes even their own players, because they know everything better, of course. When a player of the New York Mets was standing in our corner – a guy who had recently left the Chicago Cubs to go play for the Mets – he got to hear a whole row of obscenities. (They called him a fag multiple times, which I thought was quite sad. At some point, one fan yelled: You switched sides, literally, eh?!)
When a camera guy from ESPN came to sit in our corner for a while, everyone went crazy, trying to persuade him to film us. When he finally turned the camera towards the crowd, everyone jumped up and screamed real loud to make themselves properly visible for the camera.
All the time a guy in the row in front of us was kinda making fun of me, fist-bumped whenever the Cubs did something right... He boasted that he'd already had 9 beers and was best friends with everyone.
Well, it was an interesting experience... I'm infinitely glad that in my sport (figure skating) there are no loud sweaty male fans, that you're not in constant danger of being showered with beer, and that, at figure skating competitions, it is highly unlikely that some fan will call a skater a fag. (In one of the gayest sports there are, we – as a crowd – are usually pretty respectful in this aspect, or so it seems to me. Besides, imagine calling guys who wear rhinestones and velvet fags - it will just roll off their backs, because they've probably heard this a thousand times already. Also, when a man calls himself a princess, calling him a fag will hardly insult him, anyway. One more thing – I now understand more fully why Johnny dislikes typically American sports such as football or baseball. They're really not terribly interesting, plus the guys don't really do much in baseball – hit a ball with a bat, run as fast as you can, stand around in a field, catch a ball...)
Also – ice arenas are usually wonderfully cool, no hot air like at a baseball stadium.
Oh and by the way – the Cubs lost.

Downtown Chicago
Další ráno jsem měla s Kristi vyrazit do centra, trochu se podívat po městě, pak na oběd s dalším bratrancem, Davidem. Kristi jen měla v 10 zavolat své plánovačce svatby, aby prošly několik detailů. Hovor, který Kristi viděla maximálně na půl hodiny, se protáhl na hodinu a půl. Nakonec jsme se vydaly z domu ven, ačkoliv Kristi stále ještě visela na telefonu. Místo dopolední procházky po památkách jsme to sotva stihly na oběd.
David je ze všech bratranců a sestřenic nejstarší, je mu už kolem čtyřiceti. Vzal nás na oběd do restaurace Perellino's (nebo tak nějak), kde měli italské a americké jídlo. Dala jsem si salát a jakési karbanátky s hranolky.

The following morning Kristi wanted to take me to the center – called The Loop, then to lunch with another cousin, David. Kristi only had to call her wedding planner at 10am to go over a few details with her. The call, which Kristi had thought would take half an hour tops, took an hour and a half. In the end we left the house with Kristi still hanging on the phone. Instead of sightseeing a little, we barely made it to lunch.
David, the oldest of all my cousins, is about forty. He took us to Perellino's for lunch (at least I think it was called like that), a restaurant with Italian and American cooking. I had a salad and a chopped steak with fries.

Pak už jsme se s Kristi vydaly na túru městem...
Then Kristi and I finally went on a walk through the city...

Millenium Park – park, který byl založen někdy v roce 2004 a stal se rychle kulturním a rekreačním centrem. Ta struktura za mnou je střecha jeviště divadla.
Millenium Park – a park that was founded sometime in 2004 and quickly became a cultural and recreational center. The structure behind me is the roof of a theater stage.

"Fazole", jak se z očividných důvodů přezdívá uměleckému dílu s názvem Cloud Gate (Brána mraků), v Millenium Parku.
"The Bean", or the sculpture officially called Cloud Gate in the Millenium Park.

Fazole zespodu.
The Bean from underneath.

Pohled na jeviště divadla.
A view of the theater stage.

Po povrchu těchto dvou věží neustále stéká voda (tady vidíte jen jednu, ale jsou tam dvě, postavené asi 30 metrů od sebe), přičemž se na monitory pod ní promítají lidské tváře. Jde o pomník na počest obyvatelům Chicaga.
Water runs down the surface of these two towers (you can only see one in my pictures, but there are two, about 30 meters away from one another), the screens underneath project people's faces. It's a memorial for Chicagoans.

Wrigley Building.

Ty dvě věže, které vypadají trochu jako kukuřice, se jmenují Marina City a jsou v nich ve spodních patrech garáže, výše pak kanceláře, byty, obchody...
These two towers which resemble corn are called Marina City and have parking lots on the lower storeys, then offices, apartments and shops higher up.

Řeka Chicago.
The Chicago River.

Takovýchhle modelů bylo podél ulic vystaveno celá řada – domnívám se, že to byla akce nějaké umělecké školy...
There were several of similar dresses exhibited along the streets – I suppose it was something organized by some art school...

Michigan Avenue, hlavní nákupní třída.
Michigan Avenue, the main shopping street.

The Water Tower (vodní věž) – jedna z mála staveb, které přežily velký požár v roce 1871.
The Water Tower – one of the few buildings that survived the Great Fire of 1871.

Chtěly jsme se s Kristi podívat na rozhlednu na vrcholu John Hancock Building, ale jak si můžete všimnout, objevil se ve vzduchu opar, který viditelnost značně snižoval... Takže jsme to nechaly na jindy a raději si zašly na zmrzlinu ke Ghiardelli's (nebo tak nějak) – byla vynikající.
Kristi and I wanted to go to the observatory at the top of the John Hancock Building, but as you may have noticed in the picture above, there was a mist in the air that reduced the visibility to practically zero... So we decided to leave that for another day and went to have ice cream at Ghirardelli's (I think) instead – it was delicious.

John Hancock Building zespoda.
Johny Hancock Building from the bottom.

Navy Pier, s jezerem Michigan a majákem na pozadí.
Navy Pier, with lake Michigan and a lighthouse in the background.

Ten opar, o němž jsem mluvila...
The mist I was talking about...

V téhle zvlněné trojúhelníkové budově, z níž je výhled – mimo jiné – na jezero, má byt i Oprah Winfrey, slavná moderátorka talk show a rodačka z Chicaga.
Oprah Winfrey, a native Chicagoan, has a condo in this wavy triangle building from which you can see – among other things – the lake.

A pak už jsme se vrátily ke Kristi domů, objednaly si typickou chicagskou hlubokou pizzu, která byla výtečná, ale jíž jsem snědla pouze jeden kus, a pak už jsem se vrátila domů k Amy.

Then Kristi and I went back to her place, ordered the typical Chicago-style deep-dish pizza, which was fantastic, but of which I could only eat one slice, and then I went back to Amy's.

Plavání, kino a česká restaurace./Swimming, movies and a Czech restaurant.
V úterý ráno mě Jeanie vzala s sebou do fitness klubu, kde jsme si zaplavaly – bylo to příjemné probuzení. Poté jsme zajely k ní domů, něco lehkého pojedly, a vyrazily do kina na film Once(Jednou), vyprávějící o české imigrantce v Irsku a mladém Irovi. Byl to umělecký film plný pěkné hudby, docela se mi líbil. Odtud jsme se vydaly na návštěvu k pratetě Elišce a jejímu manželu Jožkovi, kteří bydlí v Berwynu. Vůbec jsem třeba nevěděla, že Jožka má medaili za hrdinství v boji a že je víceméně slavnou osobností, když přijde na odboje proti komunismu! S nimi jsme se pak vydali do české restaurace, kde měli výtečný čerstvý chléb a knedlo-vepřo-zelo, které bylo skoro jako doma.

On Tuesday morning Jeanie took me with her to her health club where we swam a little – it was a nice way to wake-up. Then we went to her place, had a light lunch, and went to the movies to watch Once, a movie about a Czech immigrant in Ireland and a young Irishman. It was an art movie, full of nice music, I quite liked it. From there we went to visit my greataunt Elsie and her husband Jožka, who live in Berwyn. I had no idea that Jožka has a war hero medal and that he is more or less a celebrity when it comes to the anti-communism movement! With them we headed to a Bohemian restaurant, where they had great fresh bread and pork with cabbage and dumplings that tasted almost like at home.

Eliška, já a Jožka před jejich domkem.
Elsie, me and Jožka at their front porch.

Muzea/Museums
Ve středu dopoledne jsem se s Amy, Stevem a Kristi vypravila na obhlídku některých chicagských muzeí – konkrétně tedy Adlerova plantetária a Muzea vědy a průmyslu. Protože jsem měla od Jeanie vypůjčený učitelský průkaz (pochopitelně bez fotografie), nemusela jsem vůbec platit vstupné – učitelé mají totiž v Chicagu vstup do muzeí zdarma. Amy a Kristi jsou obě učitelky, takže vstupné nakonec platil jen Steve.

Nejprve jsme zamířili do planetária, kde jsme shlédli show s názvem Egyptské noci, která vysvětlovala egyptský kalendář, jak se staří egypťané orientovali podle hvězd, čemu věřili a jak předvídali příchod jednotlivých přírodních úkazů. Také jsme se pochopitelně prošli po všech výstavách atd.

On Wednesday morning I went to explore some of Chicago's many museums with Amy, Steve and Kristi. We went to Adler's planetarium and the Museum of Science and Industry. I didn't have to pay entrance, as I had borrowed Jeanie's teacher-ID (without a picture) and teachers don't pay at museums in Chicago. Amy and Kristi are both teachers, so in the end the only one paying was Steve.

We headed to the planetarium first. We saw a show called Egyptian nights – it explained the Egyptian calendar, how Egyptians used stars for orientation and to predict cycles in the nature, what they believed in... We also saw lots of the exhibitions, of course.

Amy, já a Kristi před planetáriem, odkud byl krásný výhled na skyline Chicaga.
Amy, I and Kristi in front of the planetarium from which one has a magnificent view of Chicago's skyline.

Pár planet...
A few planets...

Po prohlídce planetária jsme se vydali do centra, kde jsme se sešli s Jasonem na oběd. Pojedli jsme v lehce irské restauraci. Dala jsem si kuřecí wrap.

After visiting the planetarium we went to the center (the Loop) and met Jason for lunch. We ate in a slightly Irish restaurant. I had a yummy chicken wrap.

Budova televizní stanice ABC. Mají tam prosklenou stěnu, skrz kterou se dá nakukovat do studia, odkud se vysílají zprávy.
The ABC building. They have a glass wall there through which one can peek into the studio from which they broadcast the news.

A tohle už je v Muzeu vědy a průmyslu. Tohle byl zrovna malý model železnice se vším možným. Měli tam například výstavu o genetice, kde vysvětlovali klonování a kde si návštěvníci mohli prohlédnout klonované myši, mutované mouchy, nebo třeba přihlížet kuřatům, jak se pomalu líhla z vajec. Anebo výstavu o budoucnosti, kde byly představeny projekty ze soutěže o Město budoucnosti – cílem bylo vytvořit návrhy pro tři největší americká města (New York, Los Angeles a Chicago) pro rok 2106. K nejznámějším výstavám patří ta o lidském srdci, v níž si můžete projít obrovským tlukoucím modelem srdce, nebo ta o hornictví, kde sestoupíte do modelu uhelných dolů (to jsme ale bohužel nestihli).

This is in the Museum of Science and Industry. This was a small model of railways with all kinds of trains and cars etc. They also had, for example, an exhibit dedicated to genetics, where they explained cloning, showed cloned mice or mutated flies, or where you could watch chickens hatch from their eggs. There was also an exhibit called City of the Future, which showed results of a nationwide contest of architecture companies – the goal was to create projects for the three biggest American cities (New York, Los Angeles and Chicago) for the year 2106. To the most famous exhibits count the one dedicated to the human heart where one can walk through a huge model of a pumping human heart, or an exhibit about mining in which you go down into a model of a coal mine (we didn't do that, though – the queue was too long).

Vstup do výstavy o ropě, benzínu atd.
The entrance to the exhibit about oil, gasoline etc.

Takhle se z ropy distilují různé věci... ;)
This is how they distill various things from the oil... ;)

Kristi na traktoru (v rámci výstavy o farmářství).
Kristi on a tractor (included in the exhibit about farming).

Maličké video takového hezkého neonu z výstavy o srdci.
A tiny video of a nice blinking neon thingy from the Heart exhibit.

Zdaleka jsme neviděli všechno, ale bylo to fajn. Muzeum je hodně interaktivní, takže hlavně pro děti to musí být zábava. Odtud jsme se vypravili ke Kristi domů, kde nám připravila báječnou večeři – špagety s červenou omáčkou a sýrem, salát cézar, opékaná bageta k tomu... A jako zákusek výběr ze 4 různých druhů sýrového dortu – nejlepší byl ten jablečný, trochu připomínající jablkový koláč či štrůdl, ale i ty ostatní byly výborné. Snědli jsme skoro všechny kousky, byly tam 4 nebo 3 od každého druhu.

We didn't see all the museum has to offer at all, but it was fun. The museum is very interactive, which I think has to be cool for kids especially. From there we went to Kristi's; she made a fantastic dinner for us – spaghetti with red sauce and cheese, ceasar salad and toasted baquette with it... And for dessert a selection of 4 different cheesecake types – I liked the apple strudel cheesecake the most, but all the others were delicious as well. We ate almost all the pieces, there were four or three of each kind.

MCA, John Hancock Building, Chinatown
Po večeři u Kristi jsem se přesunula k Julie a Seanovi, u nichž jsem tu noc spala – na gauči. K snídani jsme měli výborné buchty a koláčky z nedaleké pekárny, můj evropský žaludek zaplesal. Vydali jsme se do města s cílem navštívit Museum of Contemporary Arts (Muzeum současného umění).

After dinner at Kristi's I went over to Julie and Sean's, where I slept that night – on the couch. We had delicious pastries and pies for breakfast from a nearby bakery, my European stomach was very happy indeed. We headed to the Loop in order to visit the Museum of Contemporary Art.

Schodiště v muzeu – jednou při pohledu shora, jednou zdola.
The staircase at the museum – looking down and looking up.

Já a Julie před vstupem do muzea a před jedním z uměleckých děl.
Me and Julie in front of the museum and in front of one of the artworks.

Odtud jsme se vydali k John Hancock Building a přestože nebylo úplně jasno, vylezli jsme na pozorovatelnu, abychom se z výše rozhlédli po Chicagu.

From there we headed to the John Hancock Building and even though the sky wasn't entirely clear, we decided to go up to the observatory and take a look at Chicago from high up.

A takhle jsem si poležela na traverze vysoko nad ulicemi... ;)
Relaxing high up above the streets... ;)

Na stanici metra.
At a subway station.

Na oběd jsme zamířili do čínské čtvrti. V restauraci jsem si dala "bublinkový čaj", což vlastně vůbec není čaj, ale taková ovocná ledová tříšť s kulatými bobulkami tapioky vevnitř – vypadají jako černé bublinky, proto ten název. (Nechutnají po ničem, ale zato mají podivný povrch – když jednu kuličku nasajete do pusy, je to, jako byste měli v ústech jemné bláto.) Kuře teriaki s rýží bylo výborné a hlavně to byla obrovská porce.

We went to have lunch in Chinatown. At the restaurant, I had "bubble tea", which is not a tea at all, more like a fruit smoothie with round tapioka fruits in it – they look like small black bubbles, so that's where the name came from. (They have no taste, but they have a funny texture – when you take one of the tapiokas into your mouth, it's like having soft mud in there.) My chicken teriayaki with rice was fantastic and it was a huge portion.

Podle čínského horoskopu jsem buvol...
According to the Chinese hororscope, I'm a bull...

Večer jsem se měla sejít s pár Američany, které znám z campů, a proto jsem se chtěla příměstským vlakem zvaným metra vydat do Elburnu – to je úplně na konci jedné vlakové linie. Chtěla jsem jet přímo z Chicaga, ale nějak jsme nestíhali, takže nakonec bylo rozhodnuto, že se vrátíme k Julie domů a ona mě pak odveze napůl cesty, protože stejně jela tím směrem... Nakonec jsme se trochu zdržely kvůli provozu, takže jsem prošvihla oba vlaky, kterými jsem měla v plánu jet, a stihla jsem až pozdější... Nakonec ale všechno dobře dopadlo, v Elburnu mě vyzvedly Katie a Megan a odvezli do nedalekého St. Charles na pizzu.

In the evening I wanted to meet up with a bunch of Americans I know from summer camps.- For that, I had to take the Metra train to Elburn – it's a suburb at the very end of one of the train lines. I wanted to take the train all the way from Chicago, but we were running late and so in the end we decided to go back to Julie's and that she'd drive me to a station halfway to Elburn, because she was going that way, anyway... In the end we got stuck in traffic and I missed both trains that I thought I might take. I took a one that went a little later... But in the end everything worked out, Katie and Megan picked me up in Elburn and took me to the nearby St. Charles for pizza.

S Brentem.
With Brent.

A se zbytkem skupiny.
And with the rest of the group.

Měli jsme všichni dohromady jen jednu hlubokou chicagskou pizzu, protože jsme všichni měli jen malý hlad. Sýrové (mozzarelové) tyčinky jako předkrm byly výtečné. Bylo to milé, zase některé z mých oblíbených Američanů vidět, tím spíš, že jsem letos nemohla být na campu!

We shared just one big deep-dish pizza, because we were all just a little hungry. The mozarella sticks we had as an appetizer were fantastic. It was really nice to see some of my favorite Americans again, especially since I couldn't make it to camp this year!

Katie a já na nádraží, vlak Metra v pozadí.
Katie and I at the train station, a Metra train in the background.

Líný pátek, líná sobota./A lazy Friday, a lazy Saturday.
V pátek dopoledne jsem se jen poflakovala doma... K obědu nám Amyina maminka přivezla obložené housky ze Subway. Když se Steve vrátil z práce, zašli jsme do kina na film Bourne Ultimatum – viděla jsem kdysi dávno první díl, druhý jsem neviděla, a tohle byl třetí, ale i tak se na to šlo dívat a celkem tomu rozumět. Byl to akčňák, ale naštěstí docela inteligentní.

On Friday morning I just stayed at home and didn't do much... For lunch, Amy's mom brought us subs from Subway. When Steve came back from work, we went to see Bourne Ultimatum – I had once seen the first part, I hadn't seen the second one, and this was the third part, but I could still sorta understand what was going on and enjoy it. It was an action movie, but thankfully not a completely stupid one.

Chong, pes Amy a Steva.
Chong, Amy and Steve's dog.

Jejich obývák, s kočkou Kočičkou.
Their living room with the cat Kitty.

Kuchyně.
The kitchen.

Pokojík, v němž jsem u nich bydlela.
The room in which I slept.

Večer jsme se vypravili na návštěvu k poslednímu bratranci, se kterým jsem se dosud neseznámila – Steve a jeho žena PI žijí přímo v Chicagu, v krásném třípatrovém domě. Měli jsme výborné doma dělané hamburgery. Nejlepší byl ale zákusek – takový bobek z čokoládového krému.
In the evening we went to visit the last cousin I hadn't met yet – Steve and his wife PI live in Chicago, in a beautiful 3-storey house. We had great home-made burgers. The best was the dessert, though – it was made from very rich chocolate mousse and it was to die for!

Cestou ke Steveovi a PI, jízda podél břehu jezera:
On the way to Steve and PI, driving along the lakeshore:

V sobotu jsem se s Amy jen na dvě hoďky vypravila na koupaliště a večer jsme šli všichni na českou mši do kostela – pratetě Elišce na tom moc záleželo, protože při té bohoslužbě kněz zmiňoval zesnulou tetu Joan. Byla to první katolická mše v mém životě a bylo to, pravda, dost jednotvárné. Pak jsme byli ještě na večeři u Elišky – mimo jiné vyrobila úžasné vanilkové rohlíčky, aaach.

On Saturday Amy and I went to a swimming pool for two hours and then in the evening we went to a Czech mass – it was very important for great-aunt Elsie, as the priest mentioned the deceased aunt Joane in the mass. It was the first catholic mass I've ever been to and, frankly, it was quite monotonous and weird. Then we had dinner at Elsie's.

Z leva do prava: Steve a PI, já, vzadu Sean, vedle mě Amy, vzadu Julie, vepředu Steve.
From left to right: Steve and PI, me, Sean in the back, Amy next to me, Julie in the back, Steve in the front.

Linda(sestřenice mého taťky), Jožka, já, Eliška.
Linda (my dad's cousin), Jožka, me, Elsie.

Jeanie, já a Jeaniin manžel Larry.
Jeanie, me and Jeanie's husband Larry.

S Amy a Stevem.
With Amy and Steve.

Odlet./Departure.
Pak už jsem sbalila kufry, v neděli se nechala odvézt na letiště, zaplatila poplatek za nadváhu jednoho z mých zavazadel a za změnu termínu letu, prošla bezpečnostní kontrolou (přičemž jsem byla vybrána pro speciální dodatečnou kontrolu, takže mě prošacovali), nastoupila do letadla... Seděla jsem uprostřed, takže to byla docela nuda. Během letu jsem shlédla pár filmů, nudila se... A ráno jsem přistála ve Frankfurtu, kde byla docela zima. Zjistilo se, že můj navazující let z Frankfurtu do Drážďan jaksi nepřesunuli na to dřívější datum, ale naštěstí bylo v letadle volno a slečna od Lufthansy to rychle přebookovala, takže jsem odletěla podle plánu. V letadle Lufthansy byl letušák, který vypadal jako Jevgenij Pluščenko, hehe. A pak už jsem přistála v Drážďanech, vyzvedla zavazadla a byla doma. :D

Then I packed my bags, went to the airport on Sunday, paid the fees for overweight for one of my suitcases, as well as for the change of date of my flight, went through security (I was selected for additional security control, so they took me aside and checked me), got on the plane... I sat in the middle of the huge plane, so it was pretty boring, as I had no windows to look out of. I watched some movies, was bored... And in the morning I landed in Frankfurt, it was quite cold over there. They found out that the airlines sort of didn't manage to change the dates on my connecting flight to Dresden, bu thankfully the Lufthansa lady could do that rather quickly, so I left on time. They had a flight attendant that looked just like Evgeni Plushenko on the Lufthansa flight. And then I landed in Dresden, picked up my luggage and was at home. :D

Přechod z terminálu do terminálu na letišti O'Hare.
Walking from terminal to terminal at O'Hare.

A ještě jednou – barvy se tam neustále měnily a hrála k tomu taková uklidňující hudba.
And once again – the colors kept changing and there was a soothing music playing.

Německo ze vzduchu – docela roztomile ta silnice vypadá, ne?
Germany from the air – the highway looks kinda cute, don't you think?

Den Nezávislosti./Independence Day.

2007-07-05T15:14:20Z

Včera byl 4. červenec, což je jeden z nejvýznamějších amerických státních svátků – Den Nezávislosti. Oslavy spočívají především ve vystřelování rachejtlí do povzduší, všude samý ohňostroj. Včera večer jsme se tedy vypravili k nedalekému jezeru, abychom se chvíli pokochali rejem světel. Byly to jen soukromé ohňostroje, nic profesionálního, ale přesto to byla hezká podívaná, zejména proto, že se všechny ty barvy pěkně odrážely ve vodě. Silnice byla plná aut, jak se všichni hrnuli tam nebo onam, u jezera bylo také spousta lidí. V blízkosti Američanů, kteří si hráli se zábavní pyrotechnikou, jsem se necítila stoprocentně bezpečně... ale nic se nikomu z nás nestalo. :)

Jinak jsem dokončila svou bakalářskou práci včetně německého shrnutí. Teď již zbývá jen ji vytisknout a nechat svázat (o což se postará mamka v Německu – posílat tři exempláře odsud by byl nesmysl) a pak v prvním zářijovém týdnu obhájit.

Vede se mi dobře, zbývá mi už méně než měsíc práce a pak ještě 20 dní v Chicagu... a pak už tradá zpět do Evropy. Letím 19. srpna, 20. srpna brzo ráno bych měla dorazit do Drážďan.

---

Yesterday was July 4th, which is one of the most significant American national holidays – Independence Day. The celebrations consist mainly of shooting various pyrotechnic products into the air, there are fireworks everywhere. So yesterday in the evening we went to a nearby lake to marvel at the exploding lights. They were just private fireworks, nothing professional, but it was still nice, all the colors reflecting in the water… The highway was full of cars as everyone wanted to go to one place or another, the lake was also quite crowded. I did not feel entirely safe in the proximity of Americans playing with pyrotechnics, but nothing happened to any of us. :)

In other news, I finished my bachelor thesis, including the summary in German. Now I just have to have it printed and bound (which will be my mom’s task in Germany – it would be silly to send three copies from here) and I have to defend it in the first week of September.

I’m doing fine, I only have less than a month of work left, then 20 days in Chicago… and then back to Europe. I’m leaving on August 19th and should arrive in Dresden early on August 20th.

River Tubing in North Carolina (23. 06. 2007)

2007-06-25T23:51:24Z

Asi před týdnem se Anna a Frank vypravili hrát kulečník. Nemohli žádný najít a jak tak vycházeli z jednoho z podniků, dali se do řeči s nějakými místními, kteří jim nakonec poradili. Joe – tak se jmenoval jeden z nich – organizuje skupinu katolických singles (nezadaných lidí) a hned je začal zvát, ať se přidají, že toho spoustu podnikají... (Joeovi je asi 35, řekla bych.) Frank se vyděsil, protože není zvyklý na typickou americkou „přítulnost“, a dal mu špatné telefonní číslo. Joe si ale našel číslo do firmy, zavolal tam a nechal se spojit s Annou. A tak nakonec došlo k tomu, že jsme se tuto sobotu s Joem a spol vypravili do Severní Karolíny na river tubing (sjíždění řeky na gumových duších).

Sraz byl ve Spartanburgu a odtud už jsme se vypravili směrem na sever, až k městečku Saluda, ke Green River (Zelené řece). Bylo nás nakonec celkem 18, většinou starší lidé mezi 30ti a 40ti. Joe mně a Anně vypůjčil nějaké staré boty, abychom si nemusely ničit svoje – musely jsme si je nazout, bez bot by to možná bylo trochu nebezpečné.
Zaplatili jsme 6 dolarů a starým žlutým školním autobusem se nechali vyvézt proti proudu řeky nahoru. Tam jsme každý dostali velikou duši se dvěma držátky, naskočili na ni a tradá dolů po řece. Bylo tam pár divočejších míst, kde to trochu hopsalo a kde jsme se museli odrážet nohama od kamenů, jednou jsem se trochu zasekla, podruhé jsem najela do padlého stromu, a jednou jsem podjela pod padlým stromem, po jehož větvích lezlo pár hnusných velkých pavouků... Ale většinou to byla poklidná jízda, mohli jsme se kochat přírodou, která místy vypadala jako džungle v Jurském parku. Celkově to trvalo asi dvě a půl hodiny. Voda byla příjemně chladná, svítilo sluníčko... lahoda!

Pak už jsme se vrátili domů, večer byli na večeři u kolegyně Kimberly, jejíž pětiletý syn měl zrovna narozeniny.

About a week ago, Anna and Frank wanted to go play pool. They couldn’t find a place with a pool table and as they were leaving one of the bars, they ran into a duo of locals and started talking. (The Americans sent them to a place that had a pool table, in the end.) One of them, Joe, organizes a group of Catholic singles and started inviting Anna and Frank to come join, that they do a lot of stuff together... (Joe is about 35, I think.) Frank got scared because he’s not used to the American friendliness, and gave him a wrong phone number. But Joe found the number of the company, called it, got connected to Anna. And so this Saturday we ended up going river tubing in North Carolina with them.

We met in Spartanburg and then drove to the north, up to a town called Saluda, to the Green River. There were about 18 of us in the end, mostly people in their 30s – 40s. Joe had brought some old shoes for Anna and me, so that we wouldn’t have to ruin ours – we had to put on shoes when we went into the river, otherwise it would have been a bit dangerous.
We paid 6 dollars and got on an old yellow school bus, which took us up the river. Each of us got a big tube with two handles to hold on to. We hopped on the tubes and down the river we went! There were a few wilder spots where you had to bounce off rocks a bit, I got stuck once, rode into a falled tree once and under another fallen tree, saw a few huge spiders crawling on the branches... But mostly it was a calm rid and we could just float and marvel at the nature, which sometimes looked almost like the jungle in Jurassic Park. It took about two and a half hours. The water was nicely cool, it was sunny... perfect!

Then we returned home, and in the evening went for dinner at Kimberly’s (she’s a colleague from work), whose 5year-old son had a birthday.

A ještě dvě fotky, tedy ne z řeky, protože můj foťák není vodotěsný – jsou to fotky našeho bazénu, protože mamka si je přála vidět.
And here’s two pictures, not from the river because my camera is not waterproof – it’s pictures of our pool, because mom wanted to see it.

New York City - Day 5 (27. 05. 2007) - Guggenheim & Central Park

2007-06-17T18:26:06Z

V neděli ráno jsem posnídala – pravé newyorské bagels. Bagels jsou housky s dírou uprostřed, asi jako donut je kobliha s dírou uprostřed. Někdy v té době, po snídani, jsme s Amalií a její sestrou seděly v kuchyni a skládaly origami... nějak se to zvrtlo a my se jaly skládat samé labutě s tím, že jich poskládáme 1000... Znáte určitě japonské pořekadlo o tom, že když poskládáte 1000 origami jeřábů, splní se vám přání? Naše přání by bylo, aby Johnny Weir získal olympijské zlato a zlato na mistrovství světa a vůbec samé zlato, a protože Johnny v minulé sezóně bruslil převlečený za labuť a ne za jeřába (a taky protože labutě jsou podstatně jednodušší), proto jsme skládaly labutě. Nakonec jich během té chvíle bylo asi 30. Pak už jsme se – celá rodina – vypravily z domu. Zastavili jsme se u Amaliiných prarodičů, abychom se obdivovali babiččiným květinám, a pak už jsme zamířili do SoHo, kde jsme zašli na brunch. (Brunch je slovo složené ze slov breakfast – snídaně a lunch – oběd – jde o pozdní snídani či brzký oběd.)
Snídali-obědvali jsme v restauraci jednoho hotelu, byla pěkně pod zemí, takže nad námi jsme skrz takové bublinkové sklo mohli vidět stíny lidí, kteří se procházeli po ulicích. Měla jsem kuřecí sendvič s avokádem (nebo něčím takovým) a zajímavou domácí limonádu – Amaliin tatínek se trochu naoko pohoršoval nad tím, že jsem si objednala něco tak „ordinérního“, protože v té restauraci měli samé nevšední kombinace všeho možného...
Amaliini rodiče a její sestra jeli poté nakupovat a pak na návštěvu ke známým, takže jsme se s Amalií po jídle vytratily a vydaly se do Central Parku. Tedy... vydaly. Amalia pěkně odmávla žluté newyorské taxi a nechaly jsme se dovézt až ke Guggenheimovu muzeu. Má první jízda taxíkem v životě – a hned tím pravým žlutým z New Yorku!

On Sunday morning I had real New York bagels for breakfast. For those of you who don’t know – bagels are buns with a hole in the middle. I think it was that day, after breakfast, that me, Amalia and her sister were sitting in the kitched folding origami... It took an interesting direction and we decided to fold swans, deciding that we’ll make a 1000 of them... You probably know the Japanese saying that when you fold a 1000 paper cranes, your wish will come true. Well, our wish would be for Johnny Weir to win Olympic gold and Worlds gold and generally all gold, and because Johnny dressed up as a swan last season, not a crane (and also because swans are much easier to fold), we decided to make swans. In the end we made about 30 of them in the short while.
Then, the whole family, left and we went to Amalia’s granparents‘ house to marvel at her granny’s flowers in the garden. After that short visit we headed to SoHo for brunch.
We brunched in some hotel restaurant which was underground and above us we could see people walking through a strong panel of bubble-glass. I had a chicken sandwich with avocado (or something like that) and an interesting home made lemonade (ginger lime, I think) – Amalia’s dad pretended to be horrified because I ordered something so ordinary in a place where they had all kinds of crazy combinations on the menu...
Amalia’s parents and her sister needed to go shopping afterwards and then went to visit some friends, so Amalia and I left after the meal and went to Central Park. Well... went. Amalia hailed a taxi and we let it take us to the Guggenheim Museum. The first taxi ride in my life – and already with a real yellow NY cab!

Guggenheimovo muzeum je zajímavé díky své architektuře – budova je postavená do spirály. Naneštěstí muzeum teď zvenčí renovují, takže jen pár fotek zevnitř.

The Guggenheim museum is extra interesting because of the architecture of the building – it looks like a huge spiral, or a snail house. Unfortunately, it's being repaired from the outside now, so here's a few pics from the inside.

Tohle byl závěs sestávající z takových malých pokřivených plastových zrcátek, visel ve vstupní hale v rámci výstavy "Shapes of Space" (Tvary prostoru).
This was a curtain made of small plastic crooked mirrors, it hung in the hall as a part of the exhibition "Shapes of Space".

A tohle už je venku, v Central Parku. Očividně každé velké město musí mít svůj obelisk (Paříž má také jeden).

This is already outside, in Central Park. Obviously, every big city has to have its obelisc (I saw one in Paris, too).

Amalia! ♥

Hrádek Belvedere.
Belveder Castle.

Domy, v nichž bych s chutí bydlela, kdybych měla pár milionů dolarů nazbyt.
Houses, in which I'd love to live if I had a few millions of dollars to spare.

Já a Amalia. Povšimněte si Amaliiny kabelečky – je vyrobená ze samých obalů od bonbónů apod.
Me and Amalia. Please notice Amalia's purse – it's made of candy wrappers and other wrappers. I kept being intrigued by it.

Po plechovém krokodýlu, na němž jsem si poseděla v Orlandu, nyní plechový pes v NYC.
After the metal crocodille I sat on in Orlando, now a metal dog in NYC.

Pak už jsme se vydaly do malé ZOO v Central Parku – dorazily jsme zrovna včas na krmení tuleňů.
Then we headed to the small Central Park Zoo – we arrived in time to see the seals being fed.

Měli dokonce ledního medvěda (bylo mi ho líto – bylo vedro), ale ta fotka se moc nevyvedla.
They even had a polar bear (I felt sorry for him – it was hot), but the picture didn’t turn out well.

Ano, Amalia pečlivě nastudovala mapu metra...
Yes, Amalia totally knew where we were going in the subway, she studied the map!

Pak už jsme se vrátily domů a byly samy doma. Povečeřely jsme pizzu, shlédly japonský animovaný film... bylo to fajn.
V pondělí jsme jen odpoledne byly chvíli v nákupním středisku, pocouraly se po obchodech... Odpoledne se vrátili Amaliini rodiče. Zavolali mi auto, které mě dovezlo až na letiště... Všechno jsem pěkně našla, nasedla do letadla, které mělo asi půl hodiny zpoždění... A za dvě hoďky jsem byla zpět v Charlotte. Na parkovišti jsem našla auto, které tam Anna den předtím nechala, když odlétala do Miami. Jízda potmě domů příjemná nebyla, ale obešla se bez problémů.
A to už je vše, New York byl báječný, mohla bych vám toho povyprávět mnohem víc, ale jsem líná to všechno sepisovat.

And then we went home and were home alone. We ate pizza for dinner, watched a Japanese animated movie (Spirited Away)... it was fun.
On Monday we just went to the mall in the afternoon, wandered around the shops a little... Amalia’s parents came back in the afternoon. They called a car for me to take me to the airport, I found everything fine, got on the plane (the flight was about half an hour late)... And in two hours I was back in Charlotte. I found the car in the parking lot – Anna had left it here the day before when she flew to Miami. Driving home after dark wasn’t fun, but everything was okay.
And that’s it, New York was fabulous, I could tell you much much more about it, but I am too lazy to write it all down.

New York City - Day 4 (26. 05. 2007) - Times Square & a Broadway show

2007-06-09T18:06:47Z

Sobota začala o něco později, takže jsem – poté, co jsem snědla výborný croissant plněný čokoládou a ještě jeden obyčejný – vyrazila na vlak v 9:12. Na nádraží jsem se však dozvěděla, že tento vlak kvůli policejnímu vyšetřování zrušili, takže jsem musela počkat na další, který jel v 9:42.
V sobotu jsem se vydala prozkoumat Times Square a odpoledne jsem měla lístek na muzikál Rent (Nájemné).

Saturday began a little later than my other day – so, after eating a delicious croissant with chocolate and another regular one, I went to the train station to catch a train at 9:12. However, I found out on the station that that train has been cancelled because of police investigatons, so I had to wait for the 9:42 train.
On Saturday I went to explore Times Square a little more and in the afternoon I went to see Rent, the musical.

Tohle je, myslím, na 42. ulici, kde jsem mimo jiné objevila obchůdek firmy Sanrio – to je japonská firma, která vyrábí ty nejrozkošnější psací potřeby, například Hello Kitty. Držela jsem ale své papíro-manské touhy na uzdě a koupila si pouze jednu dopisní soupravu.

This is, I believe, on 42nd Street, where I found – among other things – a Sanrio store. Sanrio is a Japanese company that produces the cutest stationery , including Hello Kitty items. I did harness my paper-phile tendencies, though, and bought only one letterset.

A už jsme na Times Square – jednom z nejznámějších náměstí na světě.
And here we are on Times Square, one of the most famous squares in the world.

Trochu foukal vítr. Kromě toho si všimněte té mříže na zemi napravo – původně jsem stála tam, ale zespoda foukal vzduch, takže jsem si připadala jako Marilyn Monroe v té slavné scéně, kde jí vzduch takhle nadzvedává sukni. Vypadám příšerně, ale tuhle sukni jsem si moc oblíbila a mám dojem, že jste ji ještě neviděli, tak proto tu fotku ukazuju.

It was a bit windy that day. Also, notice the "bars" on the ground on my right – I was originally standing on that, but there was some air blowing from down there, so I felt a little like Marilyn Monroe in that famous scene where the air is lifting up her skirt and she's trying to keep it down. I look awful, but I like this skirt a lot and I think I haven't posted a picture of me in it yet, so that's why you get to see this.

Hershey's je výrobce mnoha oblíbených čokoládových výrobků a v této budově mají prodejnu plnou různých bonbónů a suvenýrů.
Herhey's produces a lot of popular American chocolates and in this building is a store full of all kinds of sweets and merchandise.

M&M's má na Times Square zrovnatak svou prodejnu.
M&M's also has a store on Times Square.

Na dvou patrech se rozprostírá tzv. Wall of Chocolate (Čokoládová stěna), kde si každý může do sáčku sesypat vlastní unikátní směs různých M&M's – některé barvy nikde jinde nedostanete, jen zde.

The Wall of Chocolate dominates the two floors of the store. Anyone can create their unique mix of M&M's candies – some colors aren't available anywhere but here at Times Square.

Trochu dál od Times Square je Radio City Hall, kde se konají koncerty a různé show. Dovnitř se ale člověk dostane jen v rámci hodinové tour s průvodcem. To se mi nechtělo, takže jsem interiér oželela.

A little further from Times Square is Radio City Hall, a venue where concerts and all kinds of shows take place. You can only get inside when you take a 1-hour guided tour. I didn't want to do that, so I didn't get to see it from the inside.

Tady před těmito budovami jsem se usadila a poobědvala. Koupila jsem si u stánku gyros z jehněčího masa s nějakou zeleninou a omáčkou, vše zabalené v pita-chlebu. Bylo to moc dobré.

Here in front of these buildings I sat down and had lunch. I bought a lamb gyros with vegetables and sauce, wrapped in pita bread. It was yummy. The guy at the stand was funny...
He: Hot sauce or white sauce?
Me: Hmmm... hot.
He: Nooo, no no no.
Me: Why not? Is it very hot?
He: You don't need it, you're hot enough.

V kabelce se mi opět přepnul foťák do černobílého režimu – Times Square bez barev, no super. :/
My camera got switched into the b-w mode – awesome, Times Square without colors. :/

To už je lepší, ne?
That's better, no?

Westin Hotel.

Tady jsem si poblíž na rohu dala zmrzlinu značky Benn & Jerry's, která byla pochopitelně výtečná.
Here I had Benn & Jerry's ice cream, which was – of course – delicious.

Pak už jsem se přesunula do Netherlander Theater, vyzvedla si lístek, který jsem si předem objednala na internetu.
Divadlo bylo středně velké. Můj lístek za $50 (plus poplatek $10) byl do zadní části – nakonec jsem seděla v poslední řadě na balkóně. Zapomněla jsem si vzít brýle, ale na jeviště jsem měla docela dobrý výhled i tak – ze shora jsem viděla na vše. Nakonec byla vepředu volná místa, takže jsem si přesedla a seděla jsem asi v 5. řadě na balkóně (kam by lístek stál 120).
Rent je muzikál odehrávající se v NYC a vypráví příběhy několika mladých lidí – někteří z nich jsou umělci, někteří jsou HIV pozitivní, někteří jsou feťáci či bývalí feťáci, je tam pár homosexuálů, jedna drag queen... Vypráví to o jejich problémech, vztazích, citech atd. Je to rockový muzikál, který získal celou řadu cen Tony a na Broadwayi už běží poměrně dlouho, zrovnatak jako na různých světových jevištích.
Ohledně děje vám toho moc vyprávět nebudu – abych vám to nezkazila, pokud budete mít někdy šanci Rent vidět.
Byla jsem nadšená z herců – jejich pěvecké výkony byly úžasné!
Muzikál trval 2 hodiny 45 minut a v divadle byla hrozná zima (zase ta zatracená klimatizace), ale přečkala jsem to.

Then I went to the Netherlander Theater, picked up my ticket which I had preordered on the internet.
The theater was of medium size. My $50 ticket (plus $10 fee) was for a seat in the rear mezzanine – I ended up sitting in the last row on the balcony. I had forgotten to take my glasses with me, but fortunately I had a fairly good view of the stage from my seat – from up above one got a nice view of the entire stage. There were a few free seats in the front, so I moved and sat in about the 5th row on the balcony – tickets for these seats were twice as expensive. :)
Rent takes place in NYC and tells the stories of several young people – some of them are artists, some are HIV positive, some are junkies or former junkies, some are gay, there's one drag queen... It's about their problems, relationships, feelings etc. It's a rock musical, which won a row of Tony awards and has been shown on Broadway for quite a while already, as well as on various other stages worldwide.
I won't tell you much about the plot, so that I don't spoil you in case you get a chance to see Rent one day.
I was impressed by the actors – their singing was simply amazing!
The musical was 2h 45 mins long and the theater was freezing (the goddamn air conditioning again!), but I survived.

Tady je pár písní z muzikálu ke stažení – nezpívají je herci, které jsem viděla já, ale protože nároky co se hlasů týče zůstávají stále stejné, zní to podobně. (Klikněte na odkaz, v novém okně se vám otevře stránka Sendspace. Ve spodní části stránky je odkaz – název písně. Na ten kliknete a písničku si uložíte.)

Here are several songs from Rent for you to download – they're not sung by the cast that I had, but – since the voice requirements stay the same for every cast – they're pretty similar.

Rent

One Song Glory
(Pokud si chcete stáhnout jen pár písní, tak tuhle si MUSÍTE stáhnout! Měla jsem husí kůži./If you only want to dl a few songs, this one is a MUST! Hearing it live gave me goosebumps.)

Light My Candle

Tango Maureen

Will I

Santa Fe

Christmas Bells

Over The Moon

La Vie Boheme

Seasons of Love
(A tuhle též musíte mít! /This is another must-have!)

Take Me Or Leave Me

Goodbye Love

Finale

Po muzikálu jsem se už vypravila pěkně domů. Amaliin tatínek mne na nádraží vyzvedl ve svém červeném retro-kabrioletu (sbírá stará auta) – nevím, co to je za značku, ale připadala jsem si jako filmová hvězda z nějakých padesátých let. Po příjezdu jsem byla celá rozcuchaná, ale byla to legrace. Na večeři přišli na návštěvu Amaliini prarodiče, byli milí. Večer jsme se ještě podívali na ohňostroj u příležitosti Memorial Day (který byl až v pondělí) a to bylo vše.

After the musical I went straight home. Amalia's dad picked me up at the train station in his red retro-cabriolet (he collects old cars) – I don't know what brand of car it is, but I felt like a movie star from the fifties. My hair was all messy when we arrived, but it was fun! We had dinner with Amalia's grandparents who are also very nice. And then in the evening Amalia and me watched some fireworks – Memorial Day wasn't until Monday, so the fireworks were in advance.

New York City - Day 3 (25. 05. 2007) - Lower Midtown, MoMa, Upper Midtown, Central Park

2007-06-04T20:33:11Z

Než vám začnu vyprávět o pátku, ještě se vrátím k něčemu, co jsem vám zapomněla říct. Ve středu, poté co jsem se vrátila z návštěvy Sochy Svobody, jsem si to zamířila do Seaportu. Cestou tam jsem na břehu viděla celý filmařský tým – měli profesionální vybavení, stříbrná plátna odrážející světlo, komparzisty... Netuším, co natáčeli, ale vypadalo to docela vtipně, dav čumilů byl také přítomen. Škoda, že jsem nezahlédla žádnou celebritu.

Before I start telling you about Friday, let me go back to something that happened earlier and that I forgot to mention. On Wednesday, after I came back from my visit of the Statue of Liberty, I walked towards Seaport along the short. On the way I saw a team of movie makers – they had professional-looking equipment, the silvery screens to reflect light, background actors... I have no idea what they were filming, but it looked quite amusing, the obligatory crowd of nosy passers-by was present as well. A pity that I didn't glimpse any celebrities.

Anyway...

Naplánovala jsem si, že se podívám do MoMa – Museum of Modern Art (Muzeum Moderního Umění), což je jedno z nejslavnějších muzeí moderního umění na světě. Ale protože MoMa otvírá až v 10 a já do města dorazila už v půl deváté, rozhodla jsem se obhlédnout ještě pár dalších věcí.

I planned to visit the MoMa – Museum of Modern Art, which is one of world's most famous museums of modern art. But because MoMa doesn't open until 10 and I got to the city already at 8:30, I decided to go see a few other things first.

Metrem jsem dojela na zastávku Grand Central, kde se nachází stejnojmenné vlakové nádraží, jehož hlavní terminál je velmi slavný a krásně zdobený.

I took the subway to the Grand Central station, at which there is a train station of the same name. It has a famous and beautifully decorated main terminal.

A tohle už jsou zdobené dveře od výtahu v Chrysler Building, což je budova postavená ve stylu art deco. Naneštěstí si jako turista může člověk prohlédnout jen lobby.
And this is already an elevator door in the Chrysler Building, which is built in the art deco style. Unfortunately, as a tourist you can only take a look at the lobby.

Budova novin Daily News. Odtud jsem si to zamířila k budovám OSN.
The Daily News building. From there I walked towards the UNO complex.

Budovy OSN ale nejsou veřejně přístupné (kdo by to byl řekl) a navíc nejsou ani moc hezké zvenčí.
But the UNO buildings aren't open for public (who would have expected that) and they aren't even very nice from the outside.

Špička Chrysler Building.
The tip of Chysler Building.

Jeden z oněch proslulých Žlutých Taxíků, kterých po NYC jezdí bezpočet. Řidiči většinou mluví jen bídně anglicky.
One of the famous Yellow Cabs, countless in NYC. The drivers usually speak very bad English, if any English at all.

A znovu Chrysler Building.
And again Chrysler Building.

Napravo od toho "výtvoru", který mimochodem hlásá LOVE(láska) si povšimněte budky s pečivem. Tam jsem si poté koupila bagel (kulatá houska s dírou uprostřed – v New Yorku jsou prý bagels nejlepší, žádné jiné se s nimi nedají srovnávat). Prodavač se mě zeptal, odkud jsem, tak jsem mu to sdělila a nějak přišla řeč na to, že žiju v Německu, načež on na mě spustil německy. Mluvil poměrně dobře a prozradil mi, že v Německu chodil do školy. Vedle jsem si pak koupila u stánku jablko – prodavač mě začal přesvědčovat, jestli k tomu nechci za dolar ještě třešně. Nechtěla jsem. Tak mě začal přesvědčovat, že mi jich pár naloží, když ho obejmu. Přihodil mi jich několik k mému jablku, ale objetí jsem odmítla – ale třešně byly dobré. Pak jsem si chvíli poseděla poblíž Hiltonu myslím na 6. Avenu a pak už se vydala k muzeu.

On the right from this "creation" you can see a small street booth with bakery goods. I bought a bagel there a little later (bagels are round buns with a hole in the middle – Amalia tells me that New York bagels are the best, that no other bagels in the whole country can compare). The seller asked me where I'm from and so I told him. Then, somehow, we came to talk about Germany and I mentioned that I lived there – and he started talking German. He was quite good at it and explained that he used to go to school in Germany.
Then at a fruit stand I bought an apple – the owner tried to persuade me to buy cherries for a dollar. I didn't. So he started to persuade me to give him a hug, that he'll give me some cherries for free if I do. And he started putting some cherries into the bag with my apple. I refused to hug him in the end, but the cherries were yummy. Then I sat in front of the Hilton at 6th Avenue (I think) and then headed to the museum.

Před muzeem stála fronta, která tam, když jsem tam procházela o půl hodiny dříve, ještě nebyla. Naštěstí to trvalo asi jen 10 minut, pak už jsem si koupila lístek a tradá za uměním.

There was a queue in front of the museum, which hadn't been there when I had passed about half an hour earlier. Fotunately it only took about 10 minutes, then I got my ticket and got ready to see some art.

Dvůr uvnitř muzea.
A court inside the museum.

Tohle bylo vtipné. Ve vstupní hale byly celé dvě veliké bílé zdi pokreslené těmito obrázky. Jde o projekt nějakého evropského umělce, alespoň tuším, v němž reaguje na současné události a to, jak o nich informují média. Mám celé "noviny" se všemi těmi kresbičkami, možná je později oskenuju – zde je jen pár vtipných kousků.

This was funny. In the entrance hall, two huge white walls were covered with these doodles. It's a project of some European artist, I believe, in which he reacts to current events and their media coverage. I got a whole "newspaper" with all the doodles, I might scan it later – here are just a few pics of some of the funny ones.

V sekci s designem.
In the design section.

A tahle vypadají lidé, prohlížející si výše zmíněný projekt.
And this is what people look like admiring the above-mentioned project.

Mimo jiné měli v MoMa také výstavu věnovanou komiksům, což bylo docela zajímavé. Online si ji část můžete prohlédnout tady.
Jinak jsem viděla několik Picassů a výtvorů ve stylu Černého čtverce, který jsem mohla obdivovat v Moskvě. Jeden z obrazů, které jsem skutečně chtěla vidět, byl Dalího obraz The Persistence of Memory, který momentálně putuje po světě, takže v MoMa teď nevisí.

Aside from other things there was an exhibition dedicated to comics, which was quite interesting. You can take a look at it online.
I saw several Picasso's and creations that reminded me of the Black Square, which I could marvel at in Moscow. A painting I really wanted to see, Dalí's The Persistence of Memory, which is currently traveling the world, so it's not hanging in the MoMa now.

Výhled z oken MoMa.
A view from MoMa's windows.

Skulptura z rezavého plechu.
A rusty-metal-sculpture.

A to už je venku.
And this is already outside.

Prošla jsem se po 5. Avenue směrem k Central Parku. Obchody luxusních značek nebraly konce.
I walked on the 5th Avenue towards Central Park. Luxury stores everywhere.

Tiffany's! Znáte film Snídaně u Tiffanyho? Já jej neviděla, ale je slavný. Diamantový prsten od Tiffanyho si přeje snad každá americká (a nejen americká) nevěsta.

Tiffany's! Do you know the movie Breakfast at Tiffany's? I haven't seen it, but it's famous. A diamond ring from Tiffany's is every American (and not only American) bride's desire.

Socha před IBM budovou.
A sculpture in front of the IBM building.

Unvitř Trump Tower – o Donaldu Trumpovi jste snad všichni slyšeli.
Inside the Trump Tower – I believe all of you have heard about Donald Trump.

Na jihovýchodním rohu Central Parku jsem viděla tuto sochu...
At the south-east corner of Central Park I saw this statue...

… a skupinu breakdancerů, která zrovna končila.
… and a breakdancer group that was just finishing their performance.

Hodiny zrovna odbíjely – ta zvířátka se točí okolo sloupu uprostřed, hýbou se a k tomu cinká zvonkohra. Trochu jako pražský orloj. :D
The clock was in motion as I passed it – the animals rotate around the pillar in the middle and they move to the sound of bells playing a melody. A little bit like the Prague Astronomical Clock on Old Town Square. :D

Na chvíli jsem se usadila na trávě, ve stínu, dala si párek v rohlíku, zmrzlinu, nechala své nožičky odpočinout. Central Park je geniální, každé velkoměsto by mělo něco takového mít.

I sat down on the grass, in the shade, for a while, had a hot dog and ice cream, let my feet rest for a while. Central Park is genius, every metropolis should have one.

Dlaždičkovaný, čerstvě opravený strop podchodu u Bethesdské fontány. Poblíž jsou veřejné záchodky a uvnitř jsem potkala jednu slečnu, která se za asistence své matky (?) převlékala do jiného outfitu... Později jsem slečnu viděla pózovat pro profesionálně vyhlížejícího fotografa. Outfit to ale nebyl nijak úžasný, tričko a bermudy, tak nevím nevím, pro koho ten fotoshoot byl.

The tiled, freshly restored ceiling in a walkthrough close to the Bethesda fountain. There are public bathrooms nearby and inside, I met a girl who, with her mother's (?) assistance, was changing into a different outfit… Later I saw the girl posing for a professional-looking photographer. However, the outfit wasn't all that spectacular, a t-shirt and bermuda-shorts, so I don't know who the photoshoot was for.

Já před fontánkou.
Me in front of the fountain.

Jezero.
The Lake.

Takhle vypadá ten podchod.
This is what the walkthrough looked like.

Pohled směrem k jihozápadnímu konci parku, kde se nachází tzv. Columbus Circle.
A look towards the south-west end of the park, towards the Columbus Circle.

"Ovčí louka". O něco dál jsou hřiště na baseball a plážový volejbal atd.
Sheep meadow. A little further are baseball and beach volleyball fields.

Kolotoooč!!!
The Carousel!!!

A tohle už je Columbus Circle, živé "náměstí" na jihozápadním konci parku.
And this is Columbus Circle, a busy square at the south-west end of the park.

Další breakdanceři!
More breakdancers!

Pak už jsem přímo tam nasedla na metro a vrátila se domů. Neboť byl pátek před prodlouženým víkendem, vlak jedoucí na Long Island měl zpoždění a navíc byl našlapaný, takže jsem půl cesty stála. Sotva jsem se vrátila včas! Večer jsme totiž šly na Piráty z Karibiku 3 (film byl docela zábavný, ale dle mého názoru nejhorší z celé dosavadní trilogie), pak nás Amaliini rodiče vzali na večeři – byla výborná!

And then I got on the subway right at Columbus Circle and returned home. It was Friday before a long three-day weekend, so the train to Long Island was late and it was packed with people, so I had to stand half of the way. I barely got back on time! We went to see Pirates of the Carribean: At World's End that evening. The movie was the worst in the trilogy, in my opinion, but it was amusing. Then Amalia's parents took us out for dinner – it was delicious!

New York City - Day 2 (24. 05. 2007) - Chelsea, Flatiron District, Greenwich Village etc.

2007-06-02T16:27:41Z

Druhý den ráno jsem opět vstala brzy, pochutnala si na báječných palačinkách s javorovým sirupem, které Amaliin tatínek připravil k snídani, a vypravila se do města. Na programu pro dnešní den byla nejvyšší budova města – Empire State Building ve čtvrti Chelsea, pak proslulá budova připomínjící žehličku a příslušná čtvrť (Flatiron District), a čtvrť Greenwich Village, která je známá svou gay komunitou a skupině nadšenců také tím, že se v ní nachází dům, v němž bydlí hrdinka seriálu Sex ve městě, Carrie Bradshaw.

On the second day I got up early again, enjoyed the delicious pancakes with maple syrup Amalia's dad made for breakfast, and got on my way to the city. What I had planned for that day was the highest building of the city – Empire State Building in the Chelsea district, then the famous Flatiron Building, which reminds – surprise, surprise - of a flatiron in the appropriately named district (Flatiron District), as well as Greenwich Village, which is known for its gay community and – to a group of enthusiasts – for the house, in which Carrie Bradshaw lives in Sex and the City.

Metrem jsem ráno nikam jet nemusela – stačilo vyjít z podzemního vlakového nádraží na ulici a byla jsem, kde jsem potřebovala být.
I didn't have to take the subway that morning – I simply had to get out of the underground railway station and I was where I needed to be.

Vchod do Macy's, obchodního domu, který se vyvinul z malého obchůdku do celoamerického řetězce. Newyorská filiálka na rohu 34. ulice a 7. Avenue o sobě hlásá, že je největší na světě. (Mimochodem – očíslované ulice v New Yorku vedou horizontálně, z východu na západ, zatímco avenues vedou svisle, z jihu na sever. Celý Manhattan je stavěný v blocích, takže jsou všechny očíslované ulice a avenues na sebe kolmé – s pár vyjímkami, např. čtvrtá či osmá avenue se trochu stáčí.)

The entrance to Macy's, a shopping center, which developed from a small store into a US-wide chain. The New York store at the corner of 34th Street and 7th Avenue claims to be world's largest store.
(By the way – the numbered streets in New York are horizontal, from East to West, whereas avenues are vertically laid, from South to North. The whole Manhattan is built in blocks, which means that all numbered streets and avenues have right angles between them – with some exceptions, of course, such as the 4th or 8th Avenues, which aren't entirely straight all along.)

Broadway je další vyjímkou – táhne se napříč Manhattanem bez ohledu na rovnoúhlé bloky.
Broadway is another exception – it slashes across Manhattan, disregarding its rectangular blocks.

Vstupní hala Empire State Building.
The lobby of the Empire State Building.

Výtahem se vyjede do 80. patra (rychlostí až 366m za minutu), pak se přestoupí do jiného výtahu, který vás vyveze do 86. patra, na němž se nachází pozorovatelna. Dříve se smělo až do 102. patra, skoro až na špičku, ale dnes už ne. 86. patro ale také není špatné. :) Celkem Empire State Building dosahuje do výše 443 metrů, což z ní činí nejvyšší mrakodrap v New Yorku.

You go up to the 80th floor with an elevator (with a speed of up to 366m/1,200ft a minute), then take another elevator to the 86th floor observatory. Earlier visitors could go up to the 102nd floor observatory, almost to the top, but not anymore. But the 86th floor isn't bad, either. :) The Empire Building is the tallest skyscraper in New York with 443m/1454ft.

Napravo si povšimněte dalšího známého mrakodrapu – Chrysler Building.
On the right please notice another famous skyscraper – Chrysler Building.

Jižní špička Manhattanu.
The southern tip of Manhattan.

Dole napravo je Flatiron Building – tam kde se rozdvojuje ulice.
In the lower right corner is the Flatiron Building – at the point where the street divides and creates a "fork".

Ten den bylo ráno trochu mlhavo, takže nebylo vidět tak daleko, jako možná jindy, ale alespoň tam nebylo tak narváno...
That morning it was a little misty, so one couldn't see as far as one maybe would later in the day, but at least it wasn't crowded...

Empire State Building je tak vysoký, že se ani nevejde na fotku.
Empire State Building is so tall that it doesn't even fit into my picture.

Tohle viselo okolo jednoho kostela – na těch papírcích byla (myslím) jména různých lidí.
This hung around a church – on the cards were (I think) people's names.

Věž s hodinami budovy Metropolitan Insurance Company.
Clock tower of the Metropolitan Insurance Company building.

Madison Square Park. Tady jsem si dala muffin, chvíli si poseděla a napsala pár pohledů.
Madison Square park. I ate a muffin here, sat for a while and wrote a few postcards.

Flatiron Building.

Soud Appellate, o němž se říká, že je to nejzaměstnanější soud na světě.
Appellate court, which is said to be the world's busiest court.

Tak tentokrát se mi Empire State na fotku vešel.
This time Empire State fit into my picture.

Worthův památník.
Worth Monument.

A tohle už je Greenwich Village, čtvrť, jejíž jméno se nevyslovuje tak, jak byste očekávali – není to "grýnvič", ale "grenič".
And this is already in Greenwich Village, a district, whose name isn't pronounced the way you'd expect it to be pronounced – not like "green-wich", but "grenich".

Greenwich je plná hezkých městských domečků, jako jsou tyhle. To by se to bydlelo.
Greenwich is full of nice town-houses like these. Wouldn't it be wonderful to live in one of them?

Nejužší dům v New Yorku – pouhé 2,9 metry na šířku.
The narrowest house in New York – only 2.9 meters (9.5 feet) wide.

Je tak úzký, že si ani nezaslouží vlastní číslo domu – 75 ½ Bedfordova ulice.
It's so narrow that it doesn't even deserve it's own number - 75 ½ Bedford Street.

Restaurace s roztomilým jménem – Malá sovička.
A restaurant with a cute name.

Grove Court, soukromý dvůr u soukromých městských domů z 18. století.
Grove Court, a private court belonging to private townhouses from 18th century.

Gay Street. :)

Jefferson Market Courthouse – zde jsem si poseděla v krásně upravené zahrádce plné květin.
Jefferson Market Courthouse – here I sat for a while in a well-kept garden full of flowers.

Chvíli poté mě na ulici zastavila slečna a začala mě přesvědčovat, abych věnovala nějaký příspěvek na podporu práv gayů, lesbiček, bisexuálů a transsexuálů. Věděli jste například, že ve více než 30ti státech v USA vám můžou v práci dát padáka jen kvůli vaší menšinové sexuální orientaci? Nejsem si jistá, do jaké míry je tenhle výrok pravdivý, ale když jsem to slyšela, docela mě to vyšokovalo!

A while after that a girl from a lgbt organization stopped me on the street and convinced me to donate to support their lesbian, gay, bisexual and transsgender rights campaign. Did you know that in over 30 states in the USA, you can get fired because of your sexual orientation? I'm not sure to what extent this statement is truthful, but I was shocked when I first heard it!

Tak jsem tak bloumala po the Village (Vesnici), jak newyorčané přezdívají Greenwich Village, a najednou jsem si všimla drátěného plotu ověšeného malovanými dlaždičkami. Jak jsem si později přečetla na internetu, jde o památník – lidé z celých Spojených států po útoku na World Trade Center 11. září zasílali (a dodnes zasílají) ručně malované dlaždičky vyjadřující jejich soucit, naději a myšlenky týkající se oné události.

Wandering around the Village, as New Yorkers call Greenwich Village, I suddenly noticed a fence with hundreds of painted tiles hanging on it. As I later read on the internet, it's a memorial – people from the whole US sent (and keep sending) hand-painted tiles in rememberance of 9/11, expressing their thoughts, feelings, hope...

Fontánka v Christopher Parku, který byl plný pobudů slunících se na lavičkách.
A fountain in Christopher Park which was full of questionable individuals basking in the sun on benches.

A tak jsem tak bloumala, bloumala, už celá uondaná, a nakonec mě nohy zanesly až na Perry Street, kde se nachází dům, v němž bydlí seriálová Carrie Bradshaw – myslela jsem si, že už tam nepůjdu, protože to bylo daleko, ale nakonec jsem se ocitla docela blízko...

And so I wandered and wandered, all tired, and somehow I ended up in Perry Street, the street in which one can find Carrie Bradshaw's house – I had thought I wouldn't go there anymore, because it was far, but somehow I ended up rather close to the right end of the street...

A to už je on, vchod do Perry Street 66 – na těchto schodech Carrie několikrát zkroušeně sedí, nebo kouří atd. (Nebo se alespoň domnívám, že to je ten správný dům.)

And this is it, the doorstep of 66 Perry Street – it's on these stairs that Carrie sometimes sits, all depressed, or smokes etc. (Or at least I think that's the house.)

Popošla jsem kousek dál a zastavili mě dva černoši, kteří tam zřejmě někde pracovali na stavbě. Chtěli vědět, proč se tolik lidí fotí před tímhle očividně úplně obyčejným domem... Tak jsem se jim to pokusila vysvětlit. Trochu si to špatně vyložili, neboť dospěli k závěru, že tam bydlí nějaká filmová hvězda. Pak se jeden z nich zeptal, jestli já jsem filmová hvězda – řekla jsem jim, že ne. :) Oba byli takoví celí vysmátí, z Jamajky, a jestli prý někdy zamířím na Jamajku, mají prý spousta známých, kteří mi to tam ukážou.

I walked only a few steps before two black men, who apparently worked somewhere in the neighborhood, stopped me. They wanted to know why so many people take pictures of that completely unspectacular house... So I tried to explain. They sort of misunderstood me, coming to the conclusion that some movie star lives there. Then one of them asked if I was a movies star – I told them no, I'm not. :) They were both from Jamaica, had these constant huge grins on their faces, and told me that if I ever go visit Jamaica, that they have many friends there who'd show me around.

Vtipná restaurace – nápis pod názvem hlásá: Restaurace a sociální klub pro průzkumníky a šílené vědce
Funny restaurant. I had to think of Amalia and her "mad scientists" Halloween sketch that she showed me the day before. :D

Někde na té ulici jsem se usadila na nějakém rohu a jala se přemýšlet, co bych ještě mohla dělat... Po chvíli ke mně přišel nějaký týpek, vlastník restaurace někde poblíž, a zeptal se, jestli potřebuju poradit. Řekla jsem mu, že ne, že jen nevím, kam bych ještě chtěla jít a jestli se mi vůbec někam ještě chce... Prozradil mi, že vypadám jako newyorčanka (což mě potěšilo) a že jsem moc krásná.

At some street corner in that area I sat down and started pondering what else I could do... After a while a guy came up to me, he owned a nearby restaurant (or so he said), and asked if I needed help. I said that no, that I just don't know where I'd like to go next and if I want to go anywhere at all... He told me that I look like a New Yorker (which pleased me) and that I'm very attractive.

Nakonec jsem se rozhodla dojet metrem sem:
In the end I decided to take the subway and go here:

Rockefeller Center je komplex budov uprostřed města, nedaleko Times Square. Tady pod tou sochou se v zimě nachází bruslařský stadionek – jeden z důvodů, proč bych si přála navštívit New York v zimě. :)

Rockefeller Center is a complex of buildings in the center of the city, not far from Times Square. Under this statue there is a skating rink every winter – on of the reasons why I'd like to come to New York in the winter. :)

Katedrála Sv. Patrika, která stojí pěkně uprostřed všech těch mrakodrapů...
St. Patrick's Cathedral, standing amongs all the skyscrapers...

"Ať vás ani NENAPADNE tady parkovat."

Odtud jsem se vydala dolů po 5. avenue, směrem k vlakovému nádraží.
From there I walked down the 5th Avenue, heading for the train station.

Chrysler Building z dálky.
Chrysler Building from a distance.

Kamený lev před New Yorskou Veřejnou Knihovnou.
A stone lion in front of the New York Public Library.

Knihovna zvenčí.
The library from the outside.

A zevnitř.
And from the inside.

Bryant park vedle knihovny. Po 42. ulici jsem přešla až na 7. Avenue, po níž jsem se opět vydala směrem na jih. 7. Avenue se také nazývá Fashion avenue – Avenue módy.

Bryant park next to the library. I turned into the 42nd street and walked until I reached 7th avenue, then headed down again. 7th Ave is also called Fashion avenue.

A čím blíž přicházíme k Times Square, kde se 7. Avenue kříží s Broadwayí, tím bláznivější jsou neonové i jiné reklamy...
And the closer we get to Times Square where 7th Avenue crosses Broadway, the crazier the neon and other advertising gets...

Jak říkám – Avenue módy. Na chodníku jsou plakety zasvěcené různým módním návrhářům.
As I said – Fashion avenue. Embedded into the pavement are these disks dedicated to various fashion designers.

Ještě jedna malá poznámka – od několika lidí jsem obdržela komplimenty týkající se mých šatiček. Zajímavé, jak se na vás lidi hned dívají jinak, když se obléknete jako dáma. :)

And a little note at the end – several people (strangers) complimented on my dress. It's interesting to see how people look at you differently when you're dressed like a lady. :)

New York City - Day 1 (23. 05. 2007) - Lower Manhattan, Seaport, SoHo & TriBeCa

2007-05-31T02:49:16Z

Podívat se do New Yorku bylo již dlouho mým snem, takže si dovedete představit, jak moc jsem se na svůj výlet do města měst těšila. V úterý (22. května) večer jsem se nechala odvézt na letiště do Charlotte v Severní Karolíně, nasedla do letadla a za necelé dvě hodiny přistála na letišti La Guardia v New York City. Než jsme ale přistáli, letadlo letělo nějakou dobu nad městem, přes celý Manhattan... Byla to krásná podívaná – tisíce světýlek, mrakodrapy vypadající jako modely hluboko pod námi, všude plno aut na ulicích...
Na letišti mě vyzvedla moje kamarádka Amalia s maminkou – našly a poznaly jsme se hned, přestože jsme se předtím viděly jen na fotkách. Amalia bydlí s rodiči na Long Islandu, což je mimo město. Jejich dům není ani náhodou typický americký dům – vypadá, hlavně zevnitř, jako menší zámek, protože je plný regálů s knihami a umění (Amaliini rodiče milují umění). Ten večer jsem se jen rychle osprchla a pak už šla spát. Ve čtvrtek jsem vstala v 6:20 (ano, tak brzo!), posnídala s celou rodinou (velmi evropskou snídani – žádná slanina a vejce), a pak už se s Amaliinou maminkou vydala na vlak. (Amalia je dítko školou povinné, chuděrka.) Jízda trvala asi 40 minut, řekla bych, takže jsem zhruba v 8:30 byla ve městě. Rovnou z vlaku jsem nastoupila na metro, které mě ihned zmátlo, neboť vlak nestavil ve všech stanicích – v NYC totiž existují „lokální“ a „expresní“ metro-vlaky. Expresní staví jen v některých důležitých stanicích – a já byla zrovna v jednom z nich. Vystoupila jsem ale správně – na stanici Chambers Street.

---

Visiting New York has been a dream of mine for a long time, so you can probably imagine how much I was looking forward to my little trip. On Tuesday evening (May 22nd) I had Anna drive me to the airport in Charlotte, NC, I got on a plane and in about two hours I landed at the La Guardia airport in New York City. But before we landed, the plane flew over the city for a while, across the entire Manhattan… It was quite spectacular – thousands of lights, skyscrapers looking like little model houses, streets full of cars…
My friend Amalia and her mom picked me up at the airport – we recognized one another immediately, although we had only known each other from pictures before. Amalia lives with her parents on Long Island, which is a little outside the city. Their house is definitely not a typical American house – in fact, it looks like a small castle, especially the inside, because it’s full of bookshelves filled with books, and art (Amalia’s parents love art) – it’s a very beautiful place! That evening I just took a quick shower and went to sleep.
On Thursday I got up at 6:20am (yes, that early!), had breakfast with the whole family (a very European breakfast – no bacon and eggs!) and then went to catch a train to the city with Amalia’s mom. (Amalia is a school kid, poor thing – so she had to go to school.) The train ride took about 40 minutes, I think, so I was in the city by 8:30. I got on the subway, which immediately confused me, because the train didn’t stop in all stations – that’s because in NYC, there are “local” and “express” trains. The express trains stop only in some important stations – and I was on one of these. But I got off at the right station – Chambers Street.

Trochu jsem popletla datum - bylo to 23. 05./I messed up the date - it was May 23.

Než začnu s čímkoliv jiným, ráda bych napsala něco málo o newyorském metru:
Before I start with anything else, let me say a few words about the New York subway:

(Tohle je jen Manhattan, protože do ostatních částí města jsem se nedostala.)
(This is only Manhattan because I didn't make it into other parts of the city.)

Několikrát jsem se ocitla v ranních rush hours (špičkách) – každé ráno jsem přijela vlakem na stanici Penn Station, což je jedna z nejživějších stanic v centru. Přesto se ale davy lidí, které zaplaví newyorské metro, nedají srovnávat s davy v metru moskevském – v porovnání s tlačenicí v Moskvě je newyorské podzemí ve špičce pohodička... Vlaky metra jsou širší než kdekoliv jinde a klimatizované. Stanice nejsou moc hluboko pod zemí, některé stanice jsou dvoupatrové a ta dvě patra jsou tak blízko u sebe, že slyšíte, jak nad vámi burácí metro, když jste v té spodní.

I was in the subway during the morning rush hours a couple of times – each morning the train from Long Island arrived at Penn Station, which is one of the liveliest stations in the center. But the crowds flooding the subway are nothing compared to the crowds in Moscow metro – being in a subway in NYC in the rush hours is still fairly comfortable... The trains are wider than in any other subway I've used and they're air conditioned. The stations don't go very deep under the ground, some stations have two storeys – the two floors are so close that you can hear the trains thundering above you when you're at the lower station.

Když jsem poprvé vystoupala z metra na ulici uprostřed Manhattanu, trvalo mi minutku, než jsem se zorientovala, ale pak už jsem se – pěkně zvesela, protože bylo krásné počasí a já byla v NYC! – vydala po Church Street směrem ke spodní špičce Manhattanu.

When I first got to the streets from the subway in the middle of Manhattan, it took me a minute to figure out which way to go, but then I headed down on Church Street to the lower tip of Manhattan – I was all bouncy, because the weather was lovely and I was in NYC!

Kaple Sv. Pavla. (Foťák se mi v kabelce přepnul na černo-bílý modus a já si toho nevšimla.)
St. Paul's Chapel. (My camera switched over to black-white mode in my handbag and I didn't notice.)

Zastavila jsem se u Ground Zero – místa, kde stály až do 11. 9. 2001 dvě věže World Trade Center a kde je momentálně velké staveniště.
I stopped at Ground Zero – the place where the World Trade Center twin towers stood until 9-11-2001. Now there is one big building site.

Kostel Sv. Trojice na začátku Wall Street.
Trinity Church at the beginning of Wall Street.

Prošla se po Wall Street. Tohle je New York Stock Exchange (jedna z nejdůležitějších burz na světě).
I walked down Wall Street. This is the New York Stock Exchange (one of the most important stock exchanges in the world).

US Custom House.

Kousek Battery Parku.
A bit of Battery Park.

Castle Clinton – zde se prodávají lístky na přívoz k Soše Svobody a na Ellis Island (ostrůvek, na který v minulosti připlouvali všichni imigranti cestující do USA).
Castle Clinton – this is where the tickets for the Liberty & Ellis Island ferry are sold. (Ellis Island is where all the immigrants arriving in the USA landed in the past.)

Pak jsem si to zamířila k přívozu na Liberty Island, na němž stojí Socha Svobody. Jak jsem se dozvěděla u pokladny, lístky opravňující k vstupu DO Sochy Svobody už byly vyprodané – a to jsem tam přišla někdy okolo deváté. Na pokladně je jich vždy ráno k dispozici jen pár, jinak si je člověk musí objednat přes internet nebo zavolat a zamluvit si je. Byla to smůla, ale nakonec mi to bylo celkem fuk, protože nahoru až do koruny sochy se už léta nesmí (jako následek 11. září 2001), a z podestu toho zas až o tolik víc vidět není.
Při čekání na přívoz jsem se dala do řeči s jednou slečnou z Číny, která byla také sama, a domluvily jsme se, že budeme chodit spolu a navzájem se fotit – takže díky slečně Jesse (její čínské jméno jsem zapomněla) se můžete pokochat fotkami mé maličkosti společně se Sochou Svobody. Dozvěděla jsem se, že pracuje jako právnička v Hong Kongu, ale momentálně je v USA v rámci nějakého studijního programu.

Then I headed to the ferry to Liberty Island. As I found out at the ticket office, one needs a special time pass to be admitted INTO the Statue of Liberty and these were already sold out, even though I got there at about nine. They only have very few of these at the ticket office every morning, normally you have to order them online or call and pre-order them. It was bad luck, but in the end I didn't mind that much, since one can't get to the statue's crown, anyway (as a consequence of 9/11), and the view from the pedestal isn't that spectacular.
In the queue for the ferry I started talking to a girl from China, who was also alone, and we agreed to walk together and take pictures of one another – so it is thanks to Jesse (I forgot her Chinese name) that you can take a look at some pictures of me together with the Statue of Liberty. I found out that she works as an attorney in Hong Kong, but is currently in the US on some special study program.

Tento týden se v NYC konal tzv. Fleet Week (Týden flotil) – tahle loď možná zrovna připlouvala v rámci tohoto dění. Jinak jsem všude po městě vídala spousta námořníků v uniformách. Chtěla jsem se s nimi vyfotit, ale nakonec jsem se neodvážila se nějakých zeptat.

This week was Fleet Week in NYC – maybe this ship was arriving for that event. I saw a lot of sailors in uniforms around the city. I wanted to take a picture with them, but in the end I was too shy to ask for one.

Na přívoze bylo málo místa (nebo spíš hodně lidí), takže tahle fotka byla pěkně komplikovaná... a stejně tam je něčí rameno.
There was little room on the ferry (or rather a lot of people), so this picture took some effort to take... but there's still somebody's shoulder in it.

Malé video z přívozu.
A little video from the ferry.

Ellis Island.

Socha Svobody je skutečně veliká, přestože tak nevypadá.
The Statue of Liberty really is big, though it doesn't look that big.

Ellis Island.

Uvnitř muzea věnovaného imigrantům, kterým jsem jen prolétla. Tohle byla stěna, která při pohledu z jedné strany vypadala jako sestavená z portrétů různých lidí, zatímco při pohledu z druhého konce se proměnila v americkou vlajku.

Inside the museum dedicated to immigrants, through which I ran real quick. This was a wall that looked like it consisted of portraits of people, whereas when you looked from the other end, it changed into the American flag.

Vodní taxi.
Water taxi.

Vydala jsem se na procházku směrem ke čtvrti Seaport a potkala tyto lodě.
I walk towards Seaport and saw these ships.

Brooklyn Bridge.

U kotviště č. 16 (nebo 17), kde jsem měla oběd, vystupoval tento týpek – viděla jsem jen kousek jeho vystoupení, ale to, jak se nacpal do té plastikové kostky, bylo docela veselé.

At Pier nr. 16 (or 17), where I had lunch, there was this guy performing on the street – I saw only a small part of his show, but the way he folded himself to fit the plastic cube was quite funny.

Při hledání cesty na Brooklyn Bridge jsem narazila na zajímavé věci...
Looking for the way to the Brooklyn Bridge walkway I saw interesting things...

Brooklyn Bridge! Pro ty z vás, kteří nevědí – Brooklyn Bridge je slavný most spojující Manhattan s jinou částí města, Brooklynem. Nad silnicí, po které si to sviští auta, je cesta pro chodce. Došla jsem něco za polovinu mostu, ale rozhodla jsem se nevandrovat až do Brooklynu a pak zase zpět na Manhattan.
Brooklyn Bridge! This is a famous bridge connecting Manhattan with another part of the city, Brooklyn. Above the highway there is a walkway for pedestrians. I walked a little further than the half, but then decided not to go all the way to Brooklyn and back to Manhattan.

A pro autentičtější pocit...
And for a more realistic impression...

A protože mi zbývala ještě notná část odpoledne, nasedla jsem na metro a odjela do další části města, SoHo. SoHo je čtvrť, která dostala svůj název, protože se rozkládá směrem na jih od Houstonské ulice – South of Houston. SoHo je plné butiků a krásných lidí, kteří vypadají jako modelky/modelové – procházet se tam bylo velmi zajímavé.

And because I still had a lot of the afternoon left, I took the metro to SoHo. SoHo is a district named after it's location to the south from Houston Street - South of Houston. SoHo is full of boutiques and beautiful people who look like models – it was interesting to walk around there.

Tohle není opravdový dům, je to jen nástěnná malba, která se tváří, že je fasádou domu.
This is not a real house, it's just a mural pretending to be a facade of a house.

Puck Building.

Engine Company no. 31.

A přicházíme do Chinatownu, části SoHo, kterou obývají převážně Číňané.
And we're coming to Chinatown, a part of SoHo inhabited mainly by Chinese.

Hned vedle je Little Italy (Malá Itálie), v níž pochopitelně žijí Italové. Nicméně Little Italy se stále zmenšuje a je utlačována Chinatownem, z italského flairu zbývá už jen kousek ulice.
Right next to Chinatown is Little Italy, which – obviously – houses Italians. However, Little Italy is getting smaller and smaller and is being overwhelmed by Chinatown. Only a bit of one street is left of Little Italy.

Soud. Nejsem si jistá, který to je.
A court building. Sadly, I'm not sure which one it is.

A toť vše. S bolavými nožičkami jsem se dobelhala na stanici Franklin Street, která je na červené linii stejně jako Penn Station, kam jsem se potřebovala dostat. Vlak, kterým jsem se odtud musela dopravit domů, jsem našla bez problémů. Večer jsem povečeřela s Amalií a její rodinkou (rybí steaky – ano rybičky! Byl to, myslím, mečoun, a ani nechutnal jako ryba) a šla spinkat.

And that's all. With ouchy feet I made it to the Franklin Street subway station, which is on the red line just like Penn Station to which I needed to go. I found the train I had to take without problems. In the evening I had dinner with Amalia and her family (fish steaks – yes, fish! It was, I think, swordfish, and almost didn't taste like fish) and then I went to bed.

Chimney Rock Park, NC - 28. 04. 2007

2007-05-04T20:27:57Z

V sobotu jsme se s Annou rozhodly, že budeme aktivní, a vyrazily na pěší výlet do parku Chimney Rock (v překladu: Komínová skála). Přesvědčila jsem Annu, aby stala brzo (v 8.30), abychom v 9.30 mohly vyjet – ano, vyjet. Výlet byl sice pěší, ale jsme v Jů Es Ej (USA), což znamená, že když chcete jít na procházku, musíte nejprve jet kus autem. Náš kus bylo nějakých 50 mil, aneb zhruba 45 minut, do Severní Karolíny. Poblíž parku Chimney Rock se rozprostírá jezero Lake Lure, kde se, mimochodem, údajně natáčela zvedačková scéna z filmu Hříšný tanec.
Vjely jsme do parku, zaplatily 14 dolarů vstupné, vystoupaly (v autě) až na nejhornější parkoviště a odtud už jsme se vydaly pěkně pěšky, výše a výše...

On Saturday Anna and I decided to be active and went on a hike to the Chimney Rock Park. I persuaded Anna to get up early (at 8.30), so that we could get going at 9.30. Since we are in the USA, we had to drive first to get to a place where we could hike – we drove for about 50 miles, or 45 minutes, to North Carolina. Close to the Chimney Rock Park is Lake Lure, where, by the way, parts of Dirty Dancing were shot.
We entered the park, paid 14 dollars for entrance, climbed (in the car) to the highest parking lot and from there we walked, going higher and higher...

Zastávka u Lake Lure. / A stop at Lake Lure.

Klikatá silnice v parku. / The winding road in the park.

Ale já mám pochopitelně vše pod kontrolou.
But I managed everything fine, of course.

Malá mapka parku.
A map of the park.

Výhled z parkoviště, odkud mimochodem vedl i výtah na Chimney Rock.
A look from the parking lot from which there was an elevator up to the Chimney rock.

A to už je Chimney Rock.
And this is Chimney Rock.

Skála je to přibližně stejně velká jako jsem já.
The rock is about as tall as I am.

Nebyly jsme líné a vydaly se pěšky, místo výtahem.
We were not lazy and walked instead of taking the elevator.

Les byl plný divokých zvířat.
The forest was full of wild animals.

Výš a výš.
Higher and higher.

Pěkně po schůdcích...
Taking the stairs...

Už tam skoro jsme, tak se vyfotíme, dokud ta vlajka tak pěkně vlaje.
We're almost there, so let's take a picture with the flag flying so prettily.

Na vrcholu! (Nadmořská výška 2280 stop, anebo 694,944 metry.)
On the top! (Elevation 2280 feet or 694.94 meters.)

Přicházím sem najít sám sebe. Je tak snadné ztratit se ve světě. - John Burroughs

Operová lóže – tak se nazývá tato polojeskyňka s průhledem ve předu a výhledem na jezero Lure.
Opera box – that's what they call this half-cave with an opening in the front and a view of Lake Lure.

Ďáblova hlava.
Devil's head.

Annina hlava je rozhodně půvabnější.
Anna's head is definitely more charming.

Zrovnatak ta moje.
As is mine.

Cesta je účelem, ne konec cesty. Cestuj příliš rychle a přejdeš to, kvůli čemu ses vydal na cestu. – Louis L'Amour

VSTUP ZAKÁZÁN – dále je to extrémně nebezpečné.
Vidíte na jaký jsme se vydaly nebezpečný výlet!!!
See what a dangerous hike it was!!!

Vypadá to, jako bych ležela na zemi, ale já se ve skutečnosti opírám o šikmou skálu.
It looks like I’m lying on the ground, but in fact I’m leaning against a rock.

Asi nejvyšší bod naší procházky po hřebenu. Jmenuje se „Vykřičník“.
Probably the highest spot of our walk along the chine.

Peregrinovo odpočívadlo. Tohle jsem vyfotila jen proto, že jsem si vzpomněla na Pipina (plné jméno Peregrin) z Pána Prstenů.
I took a picture of this only because it reminded me of Pippin (full name Peregrin) from the Lord of the Rings.

První pohled na vodopád.
A first glance of the waterfall.

Tenhle strom byl prapodivný – větve rostly výhradně jen jedním směrem.
This tree was quite peculiar – the branches only grew in one direction.

Jako v džungli.
Like a jungle.

Každý vodopád někde začíná...
Every waterfall starts somewhere...

Potkaly jsme – už v první části našeho výšlapu – takové dva staré pány, dvojčata. Bylo jim 73. U vodopádu jsme se s nimi opět sešli a chvíli s nimi rozprávěli – dozvěděli jsme se, že jeden z nich pracoval celý život v mezinárodním obchodu a procestoval tak 56 zemí, druhý žil 15 let v Číně... Bylo to milé a zajímavé. Pánové nás spolu ochotně vyfotili. (A my vyfotily je.)
Already at the beginning of our hike we met two old gentlemen – they were twins and they were both 73. At the waterfall we met them again and talked to them for a while – we learned that one of them worked in international business all his life and got to visit 56 countries, the other lived in China for 15 years… It was nice and interesting. The gentlemen were happy to take a pic of Anna and I together. (We took one of them.)

Tady ze skal pršela voda, procházely jsme úzkou kluzkou stezkou... Vždyť říkám – nebezpečný výlet! Později přišlo ještě místečko nazvané „Past na kočky“, kde jsme se musely protáhnout velice úzkou puklinou ve skále, abychom mohly pokračovat.

Water was falling from the rocks at this spot, we walked on a narrow, slippery path... I told you it was dangerous! Later came a spot called “Cat trap” where you had to squeeze through a very narrow opening in the rocks to continue.

Přístřešek proti dešti.
A rain-shelter.

Pokud skutečně milujeme přírodu, můžeme najít krásu kdekoliv. – Vincent Van Gogh

Padlý kmen stromu, z něhož vyrůstaly tři nové stromy.
A fallen tree from which three new trees were growing.

„Metro.“

Takhle jeskyně, kterou jsme právě prolezly, se jmenovala „Oko jehly“.
This cave we just climbed through was called „Needle’s Eye“.

Říkám vám, výlet byl plný nebezpečenství – když se nám pod nohama začalo propadat tohle molo, musely jsme utíkat, abychom zachránily holé životy... Kecám, na tuhle lavičku se zřejmě kdysi usadila nějaká rodinka obézních Američanů a...

I told you it was a hike full of perils – when this ramp started to break under our feet, we had to run to save our lives... Just kidding, a family of obese Americans had probably sat on this bench and…

Ve všech věcech přírody je něco úžasného. – Aristoteles

Vodopád – tentokrát zdola.
The waterfall – this time from the bottom.

A protože park byl menší, než jsme se původně domnívaly, a protože jsme byly rychlejší, než průměrný turista, byly jsme hotové už okolo třetí hodiny odpoledne. Jet hned domů by byla škoda, takže jsme se rozhodly popojet kus dál směrem Asheville a jít nakupovat. Pojedly jsme hamburger u Hardee’s (který, jak jsme včera vyčetly z chytré knihy má 85é kalorií – a to bez hranolků a povinné koly) a strávily tři hodiny na nákupech – Anna utratila téměř 200 dolarů, já měla méně štěstí a utratila nějakých pět.
V okolí Asheville, v horách, pěstují spousta jablek, takže jsme projížděly okolo mnoho domků, kde nabízeli čerstvý mošt... Byla bych si nějaký dala.
Také jsme viděly mnoho zajímavých jmen uliček a silniček – ulička Fascinace, ulička Mimča Jane atp. Zajímalo by mne, kdo ty názvy navrhuje – majitelé pozemků či domů v té oblasti?

And because the park was smaller than we had originally though, and because we were faster than the average hiker, we were done with almost all trails at about 3pm already. It would have been a waste to go right back home, so we decided to drive a little further towards Asheville and go shopping. We had a burger at Hardee’s (the burger – without fries and without the obligatory coke - has 850 calories, we read that in a clever book yesterday) and spent three hours shopping – Anna spent almost 200 dollars, I wasn’t lucky and spent only like five.
In the Asheville area they grow a lot of apples, apparently, so we drove past many houses with signs advertising fresh cider... I would have loved to have some.
Also, we saw some very intriguing street names – Fascination lane, Baby Jane street and the like. I wonder who suggests the names here in the US – the owners of the land or houses in the area?

Ach a zde ještě foto z noci, kdy jsme byli tančit v SoHo klubu v Greenville – tohle je Frank a má maličkost někdy ve tři ráno, při návratu domů. Našla jsem ji na Frankově blogu.
Oh and here’s a picture from the night when we went dancing to the SoHo club in Greenville – this is Frank and me at about 3am when we were going home. I found it on Frank’s blog.

Shopping!

2007-04-28T04:00:00Z

Byla jsem dnes nakupovat a byla jsem úspěšná:
I went shopping today and I was successful:

Florida - Day 3/Den 3 - Universal Studios (08.04.2007)

2007-04-18T02:27:53Z

Třetí den našeho pobytu na Floridě jsme se již v sedm hodin ráno museli vyhrabat z postelí – na ten den jsme si zakoupili lístek do zábavního parku filmových studií Universal a do spřízněného parku Universal Islands of Adventure (Ostrovy dobrodružství) a chtěli jsme tam být hned v devět ráno, kdy otvírali, abychom toho stihli co nejvíc, než se dostaví hlavní nával lidí. Posnídali jsme na ulici International drive, v restauraci, která nabízela All-You-Can-Eat za 4.99 (zaplatíte cenu a můžete toho sníst, kolik chcete). Ten den ráno bylo chladno, dokonce jsem vytáhla lehkou bundu. Už tak ráno bylo v parku docela dost lidí, ale s masami lidí dostavivšími se později se to nedalo srovnávat. Naneštěstí ne všechny atrakce byly v provozu již od devíti – některé až o hodinu později.

On the third day of our Florida trip we had to get out of beds at 7am already – we had bought tickets for the Universal Studios and the Universal Islands of Adventure theme parks for that day and wanted to be there when they open the gates at 9 to do and see as much as possible before the crowds arrive. We had breakfast at International Drive – it was an awesome all-you-can-eat breakfast buffet for 4.99. It was quite cold on that morning, I even had to put on my light jacket. Even in the morning there were quite many people already there, but it was nothing in comparison to how crowded it was in the afternoon. Unfortunately, not all attractions opened at 9 – some didn't open until an hour later.

Tady jsem se taky vyfotila, ale ta fotka je rozmazaná, takže musíte vzít zavděk Frankem-surfařem.
I took a picture here, too, but the picture turned out blurry, so you'll have to be happy with Frank the surfer.

Povinné foto s logem Universal.
The obligatory photo with the Universal logo.

Já vím, že je to všechno umělé, ale stejně se mi ten flair líbil.
I know it's all fake, but I liked the flair.

První jsme zašli na Men In Black (Muže v Černém). Museli jsme si odložit kabelky do zavíracích boxů, které fungovaly na otisk prstu.
Celá ta atrakce byla koncipována jako trénink nových rekrutů pro organizaci MIB (Muže v Černém). Pro ty z vás, kteří ten film neviděli (takže hlavně pro vás, mami, babi atd.) – MIB je tajná organizace, která se zabývá ochranou planety Země před mimozemšťany a ilegálním přicestováváním mimozemšťanů, zrovnatak monitorováním mimozemšťanů legálně žijících na naší planetě... MIB se prostě starají o to, aby nikdo nevěděl, že tu nějací mimozemšťani jsou. Je to komedie s Willem Smithem v hlavní roli, už natočili i druhý díl.

At first we went to see Men In Black. We had to put our purses into a locker that used fingerprints as identification.
The whole attraction was conciped as a training of new candidates for MIB.

Nejprve jsme prošli vstupní halou, kde jsme si mohli prohlédnout třeba tyto krasavce:
We walked through the entrance hall first and met these guys:

A pak už jsme se, uvnitř, usadili do vozíčků, každý popadli laserovou pistoli a vydali se na jízdu, během níž jsme měli za úkol sestřelit co nejvíce mimozemšťanů. Protože nikdo nedocílil ani průměrného počtu bodů, agent J (Will Smith) nás musel bliknout. (vymazat nám paměť).

And then, inside, we sat down into carts, grabbed our laser guns and went on a ride during which we had to shoot down as many aliens as possible. Because none of us achieved at least the (exaggerated) average score, agent J (Will Smith) had to… flash us? Lol, that's probably not the word I'm looking for. I've only seen the movie in Czech and German, not in English, and flash us is certainly not what the MIB do, is it? It's the thing that deletes your memory, works like Obliviate in the Harry Potter world.

A aby těch mimozemšťanů nebylo málo, vydali jsme se za E.T. Nasedli jsme do vozíčků připomínajících kola, unikli pronásledovatelům, prolétli se vesmírem a skončili na E.T.ho domovské planetě. Byla to jízda pro děti, nejhezčí byl asi průlet vesmírem – všude úplná tma, jen ze všech stran plejáda maličkých světýlek-hvězd.

And because we couldn't get enough of the aliens, we went to see E.T. We got into carts that looked like bikes, escaped from the evil people trying to capture E.T., we flew through the universe and ended up at E.T.'s home planet. It was actually a ride for kids, the nicest was the flight through the universe – we were surrounded by complete darkness with little lights-stars twinkling all around.

Návrat do budoucnosti.
Back to the Future. (Totally made me think of Reet.)

V Americe existuje show s názvem I Love Lucy(Miluju Lucy), je to pomalu už klasika. Zrovna měli výstavu věnovanou tomu seriálu. Vypadám příšerně, ale nemohla jsem tuhle fotku vynechat.
I guess this refers to the I Love Lucy show? They had a little exhibition/fanstore set up there. I look awful, but I couldn't not post this pic.

Před atrakcí věnovanou filmu Mumie se potuloval tento pán na chůdách.
In front of the Revenge of the Mummy I saw this gentleman.

Poté jsme si vystáli zhruba hodinovou frontu na 4D show inspirovanou filmem Šrek. Šrek je taková ta zelená animovaná obluda, pro ty z vás, kteří neví, o co jde. (Přiznám se, že jsem Šreka – ani jeden díl – dosud neviděla.) Uvnitř jsme shlédli krátký film ve 4-D, což znamená, že dostanete speciální brýle díky kterým vidíte film třírozměrně, a ještě k tomu (to je to čtvrté dé, čtvrtý rozměr) sedíte na křesle, které sebou různě natřásá, prskají na vás v příslušných momentech vodu (když třeba hlavní hrdina spadne do vody a voda vyšplouchne) nebo na vás zafuní vzduch (třeba když si upšoukne drak). Bylo to docela zábavné, ale nevím, jestli to stálo za tu věčnost strávenou ve frontě.

Then we queued for about an hour to get into a 4D show inspired by Shrek. (I still haven't seen Shrek, can you believe that?) Inside was a small movie theater where we watched a short 4D movie, which means that you get special glasses to see the movie in 3D, plus your seat moves and rattles and they sprinkle you with water in appropriate moments (e.g. when the main character falls into a river and there's a splash) or they blow air at you (for example when a dragon farts in your direction). It was quite amusing, but I'm not sure if it was worth the eternity we spent standing in line.

Byli jsme na atrakci k filmu Zemětřesení, kde nám nejprve objasnili, jak se dělají různé filmové efekty a pak nás posadili do "metra". Přejeli jsme z jedné stanice do druhé a pak to začalo – zemětřesení. Podlaha popraskala, strop se propadl a ze silnice nad námi se do podzemí propadl náklaďák, poblíž vzplanul oheň, nakonec celé metro zaplavila voda...
Podobně to vypadalo s filmem Twister (což je film, v němž jde o veliké tornádo) – přímo před našima očima nám předvedli, jak takový twister vypadá – plameny, krávy a auta létající vzduchem, polámané elektrické vedení, sršící jiskry, vichr, déšť (trocha vody pršela i na nás, přihlížející)...

We went to see the attraction for the movie Earthquake (I haven't seen the movie). Inside, they first explained how various special effects are done, then led us into a model of a metro (underground). We rode to the next station and then it started – the earthquake. The floor broke into pieces, the ceiling broke and a truck came falling down from the street above, there were flames nearby, and in the end the whole station got flooded with water...
Twister was similar – we got to see what a tornado looks like – flames, cars and cows flying through the air, broken electric cables sending sparks into the night, wind, rain (a bit of water fell down upon us, the audience)...

K obědu jsem si dala kousek pizzy, přestože jsem neměla moc hlad – snídaně byla skutečně vydatná. Chlapci si ale pochutnali na něčem jiném...
I had a slice of pizza for lunch, though I wasn't really hungry – the breakfast had been really huge. The boys had something else...

Pečená nebo spíš uzená krocaní stehna. Takhle se jí po americku! ;)
Smoked turkey legs. American way! ;)

Shlédli jsme vystoupení dvojice napodobující The Blues Brothers. A o něco později také nějaký breakdance.
We watched the performance of a pair imitating The Blues Brothers. And a little later we also got to see some breakdance.

Povinné společné foto.
The obligatory group pic.

Pak už jsme opustili Universal Studios a vypravili se k Universal Islands of Adventure, což je hned vedle.
Then we left Universal Studios and headed to the Universal Islands of Adventure, which is right next to it.

Největší Hard Rock Cafe na světě.
The largest Hard Rock Cafe in the world.

Hulk-o-dráha. Hulk je další film, který jsem neviděla (a o nic jsem nepřišla), ale na téhle horské dráze jsem se projela – až o něco později. Na můj vkus bylo ale moc rychle po všem – ale tak je to asi se všemi horskými drahami.
The Hulk-o-coaster. Hulk is another movie I haven't seen (and I haven't missed much in this case), but I did take a ride on the rollercoaster – a little later. It was over way too quickly for my taste – but that's probably the case with all rollercoaster rides.

Tak se tak procházíme po parku a najednou koukám, nějaké letadlo něco píše na oblohu. Tady na fotce je jen nápis Ježíš, ale nakonec tam stálo JESUS IS RISEN (Ježíš vstal z mrtvých.) – byly zrovna Velikonoce.

So we're walking around the park and suddenly I noticed a plane writing something onto the sky. Here on the pic it only says Jesus, but in the end it read JESUS IS RISEN – it was Easter, so that's why.

Ztracený kontinent – park byl rozdělen do různých "ostrovů" a tohle byl jeden z nich.
The Lost Continent – the park is divided into several "islands" and this was one of them.

Bojující draci – horská dráha, na které jsem se rovněž projela. Jsou to vlastně dvě dráhy, každá představuje jednoho draka – ledového a ohňového. Projíždějí jen pár centimetrů od sebe a člověk v nich sedí tak, že mu nohy visí ve vzduchu. Fronta trvala zhruba půl hodiny, ale uběhlo to rychle, protože jsme procházeli takovou vyzdobenou jeskyní, kde hořely (falešné) svíčky, po stěnách byly kosti a nápisy, v jedné místnosti byli u stropu dokonce dva zmrzlí rytíři na koních. Ke konci fronty jsme se museli rozhodnout, zda pojedeme na ledovém či ohňovém draku. Chlapci by byli vybrali oheň, ale já byla pro led – takže jsme jeli na ledovém draku. Tahle dráha byla kratší než ta zelená, takže jsem pochopitelně zase měla pocit, že je moc rychle po všem.

The Dueling Dragons – a rollercoaster which I took a ride on, as well. It's actually two rollercoasters, each representing one dragon – the ice or the fire dragon. They pass within inches of one another and you sit with your legs dangling in the air. The queue took about thirty minutes, but it didn't seem like it, because we went through a decorated cave with (fake) candles, bones and writings on the walls, in one cave there were even two frozen knights with their horses hanging from the ceiling. Towards the end of the queue we had to choose fire or ice. The boys would have chosen fire, but I said ice – so we took a ride with the ice dragon. This rollercoaster was smaller than the green Hulk one, so of course it felt like it was over way too soon.

Jurský park! Zde jsme absolvovali – na konci dne – jízdu po řece, která vypadala skoro jako ve filmu... Projížděli jsme pralesem, koukali se na dinosaury a pak se najednou dostali do oblasti, kde jim ti dinosauři utekli... byla to legrace a na konci byl sešup do vody – pocákalo nás to víc, než jsme očekávali, protože před námi seděli takoví dva skřítci.
Jurassic park! At the end of day we took a ride called Jurassic Park River Adventure, which looked almost like in the movie... We rode on a boat through a rainforest, watching the dinosaurs, then got into an area where the dinos had obviously broken out of their cages... it was fun and at the end came a ride down-hill into water – we got splashed much more than expected because in front of us sat two little boys who weren't big enough shields.

The Toon Lagoon. (Laguna Looney Toons.)
Tuhle jízdu jsme neabsolvovali, protože byla moc moc moc mokrá a nebylo dost teplo.
We didn't take this ride because it was very very very wet and it wasn't warm enough.

The Marvel Island of Superheros (Marvel Ostrov Superhrdinů – Marvel je vydavatelství komiksů):

Takhle jízda se Spidermanem byla jedna z nejlepších. Nasedli jsme do vozíčků s 3D brýlemi na nose a prožili souboj Spidermana s jeho nepřáteli – vlastně to bylo 4D, protože nás lehce pocákali vodou, když se objevil takový ten vodní muž, pustili na nás horký vzduch, když něco vybuchlo, vítr nám vál do vlasů, když jsme se řítili dolů podél stěny mrakodrapu... Bylo to super!

This Spiderman ride was one of the best. We got seated into a carriage, wearing 3D glasses, and witnessed Spiderman's fight with his enemies – in fact, it was a 4D ride, because we got sprinkled with water when this waterman guy appeared and reached for us, we felt heat when something exploded, wind blew through our hair when we were falling along the wall of a sky scraper... It was awesome!

Hulk-o-dráha./Hulk-o-coaster.

Na tohle jsem neměla odvahu./I wasn't brave enough for this.

:) For you.<3

Jízdu s Pepkem námořníkem jsme též vynechali, protože byla snad ještě mokřejší než ta looney-tooňácká. Na jednom mostu, pod kterým lidé projížděli, byli automaty, kam jste mohli vhodit čtvrťák, ve správný moment stisknout knoflík a z vodní pistole namířené přesně na dráhu vytryskla voda.
We left out the Popeye ride, too, because it was even wetter than the looney-toon one. At one bridge there were automats into which you could throw a quarter, push a button in the right moment and a precisely aimed water gun would send a portion of water on the people taking the ride, hehe.

"Po téhle dovolené budu potřebovat dovolenou!"

Rrrrrawwwwrrrr!

Alchymistický bar.

A toť vše. Ještě pár bonusových fotek od ostatních... / And that's all. Some bonus pictures, taken by the others...

Já a Anna s naším vypůjčeným autem na parkovišti u policejní stanice někde na Floridě – zastavili jsme tam, protože Frank se chtěl optat, co a jak se zaplacením té pokuty.
Me and Anna with our rental car in front of a police station somewhere in Florida – we stopped there because Frank wanted to get more info about paying the speeding ticket.

Já, Marco a Frank v Orlandu.
Me, Marco and Frank in Orlando.

Na ulici International Drive.
On the International Drive.

Já a Anna v motelu v Orlandu.
Me and Anna in the motel in Orlando.

V pondělí jsme vstali opět brzo ráno a vyrazili domů... Jízda to byla dlouhá, ale všechno jsme stihli a zvládli a šťastně se vrátili domů.
On Monday we got up early again and went home... It was a long ride, but we got there in time and got back alright.

Florida - Day 2/Den 2 - Orlando (07. 04. 2007)

2007-04-14T23:36:02Z

V sobotu ráno jsme pěkně vstali, posnídali v IHOPu hned vedle našeho motelu – měla jsem palačinky s jahodami a šlehačkou, olizovala jsem se až za ušima. Poté jsme nasedli do auta a vydali se na cestu do Orlanda, což nám trvalo asi hodinu.

On Saturday morning we got up, had breakfast in IHOP right next to our motel – I had pancakes with strawberry topping and whipped cream, it was incredibly yummy. Then we got into the car and drove to Orlando, which took us about an hour.

Cestou jsme potkali tuhle vlajku – větší jsem v životě neviděla.
We saw this flag on our way there – I've never seen a bigger flag in my life.

Rozmazaná skyline Orlanda.
Blurry Orlando skyline.

V Orlandu bylo chladno... Tedy kdyby nefoukal ten studený vítr, bylo by velmi příjemně – odpoledne pak vítr ustal a bylo krásně.
It was cold in Orlando... If it hadn't been for the cold wind, it would have been very nice – in the afternoon the winde stopped blowing and it was wonderful.

Na podest se mnou!
I belong onto a pedestal!

Byl to můj nápad, ale Marco chtěl též.
It was my idea but Marco wanted onto a pedestal, too.

Zrovnatak Frank...
And so did Frank...

Jezero Eola, které bylo plné labutí a jiného ptactva. Ta kašna mimochodem občas v noci svítí různými barvami.
Lake Eola, which was full of swans and other birds. The fountain sometimes gets lit up with various colors at night, by the way.

Kachňátko!
Little ducklet!

Trocha Asie v Americe.
A bit of Asia in America.

Když jsem uviděla ty labutí lodičky, musela jsem se s nimi vyfotit. (I když tam bylo bahno a lodičky byly mimo provoz.)
When I saw the swan boats, I had to take a picture with them. (Though there was mud all around and the boats were out of order.)

Tady na tom molu u dalšího jezera jsme se rozplácli a dlouho tam leželi – když si člověk lehl na zem na sluníčku, nebylo tak zima.
Here at this deck at another lake we laid down and stayed for a long time – when you lay down in the sun, it wasn't that cold.

Jeli jsme se najíst na ulici International Drive, která byla poseta nejrůznějšími atrakcemi a restauracemi... Projížděli jsme okolo zábavního parku Wet'n'Wild (Mokrý a Divoký).
We went to the International Drive street to eat; the street is full of all kinds of attractions and restaurants... We drove past the Wet'n'Wild theme park.

A večer zpět do města...
Going downtown for the evening...

~~Johnny Weir~~ Labuť./A swan.

Létající reklama.
Flying advertisement.

Poměrně brzo jsme zamířili k motelu... O něco později jsme si Marco, Frank a já usmysleli, že si ještě dojedeme pro něco na zub. Skončili jsme u Wendy's (taková podřadná hamburgárna). Chtěla jsem pečenou bramboru. Bylo mi řečeno, že ty už nemají. Tak jsem chtěla jogurt. Taky neměli. Tak jsem jim řekla, že nechci nic... A pak, po chvíli, mi oznámili, že jim právě přivezli nové brambory či co, tak jestli jí ještě chci. Chtěla jsem... Dostala jsem sáček, zaradovala se, že mi k bramboře zadarmo přidali hranolky... až doma jsem zjistila, že mi dali jídlo někoho jiného, protože tam nebyla brambora, ale strašně pálivý hamburger z kuřecího masa.

We went back to the motel quite early... A little later Marco, Frank and me decided to get something small to eat. We ended up at Wendy's (a not-so-good burger place). I wanted a baked stuffed potatoe. They told me they don't have any potatoes anymore. So I wanted yogurt. They didn't have yogurt, either. So I told them that I don't want anything, then.... And then, a little while later, they told me that someone just arrived with fresh potatoes and if I still want one... I did still want some. I got my bag, was nicely surprised to get fries to go with it although I didn't pay for them... and at home I found out that they must have given me somebody elses order because inside the bag wasn't a potato, but an awfully spicy chickenburger.

Florida - Day 1/Den 1 - Daytona Beach (06. 04. 2007)

2007-04-11T12:51:33Z

Road trip – jedna z nejtypičtějších amerických záležitostí. Tento víkend jsem absolvovala svůj první (a snad na nějakou chvíli i poslední) pořádný road trip (aneb cestu po silnici). Vyrazili jsme v noci ze čtvrtka na pátek. (V pátek bylo volno.) Vstávala jsem ve dvě ráno, ve tři byl odjezd. Autem z půjčovny – byl to jakýsi nový černý Nissan, celé auto víceméně z plastu – jsme se vydali na osmihodinovou jízdu na jih. První den: Boiling Springs (Jižní Karolína) – Daytona Beach (Florida). Druhý den: Daytona Beach – Orlando. Třetí den: Orlando. Čtvrtý den: Orlando – Boiling Springs.

Road trip – one of the most typically American things. This weekend I went on my first (and hopefully the last for quite a while) real road trip. We set out on Thursday night. (Friday was a holiday.) I got up at 2am, we left at 3am. In a rental car – it was a new black Nissan, a plastic car – we took an eight-hour ride southwards. Day 1: Boiling Springs (SC) – Daytona Beach (FL). Day 2: Daytona Beach – Orlando. Day 3: Orlando. Day 4: Orlando – Boiling Springs.

Byli jsme celkem čtyři: Já, Anna1, Marco a Frank. Ukořistila jsem místo spolujezdce vepředu, takže jsem měla relativně dost místa na nohy, což bylo rozhodně příjemné. Marco řídil první, pak – někde kus od Savanny v Georgii ho vystřídal Frank. Pomalu začalo vycházet slunce…
There were four of us: Me, Anna1, Marco and Frank. I got to sit in front, so I had quite a lot of leg room, which was definitely a good thing. Marco drove first, then – somewhere before Savannah, GA, Frank took his place. The sun started to rise…

Jízda kupodivu ubíhala docela rychle a než jsme se nadáli, byli jsme ve státě Florida. První větší město, které jsme míjeli, bylo Jacksonville:
The ride went surprisingly fast and suddenly we were already in the state of Florida. The first bigger city we passed was Jacksonville:

Jak se tak řítíme po dálnici mezi Jacksonville a St. Augustine, 90 mph, najednou si všimneme policejního auta při okraji silnice. Frank dupnul na brzdu, zpomalil na povolených 70, ale to už za námi blikala modrá světla. Dostal 210 dolarů pokutu za rychlou jízdu – být Američan, dost možná by přišel o řidičák nebo skončil na pár hodin ve vězení.
So we're riding on the highway between Jacksonville and St. Augustine, 90 mph, and suddenly we notice a police car standing on the median. Frank stepped on the brake, slowed down to 70 (speed limit), but by then we already saw blue lights flashing behind us. He got a speeding ticket for $210 – if he was an American, he might have as well lost his license or spent a few hours in jail.

Zbytek cesty do Daytona Beach proběhl v pořádku...
The rest of the way to Daytona Beach went okay...

Nejprve jsme zaparkovali u pláže skoro na okraji města.
We first stopped at a beach almost at the end of the city.

Anna měla nápad, že vyfotíme pár skákacích fotek. Mně se ji podařilo vyblýsknout při skoku hned napoprvé...
Anna had the idea to take a few jumping pictures. I succeeded at taking a pic of her mid-air at the first try...

... ale Anna...
... but Anna...

... měla problémy s tím...
... had problems with...

... stisknout spoušť v ten správný okamžik.
... pressing the button in the right moment.

Úspěch!!!
Success!!!

Někdy mezitím jsem si šla zaplavat. Moře nebylo o moc studenější než moře v létě v Chorvatsku, nebo jen o trošku. Foukal sice chladný vítr, ale to nevadilo, protože vlny byly veliké a bezva. Frank a Marco se přidali, přestože nejprve prohlašovali, že voda je příliš studená a že se koupat nepůjdou.
Somewhere at that point I went swimming. The ocean wasn't much colder than the sea in Croatia in the summer, or just a little colder. The wind was cool, but it didn't really matter, because the waves were biiig and fun. Frank and Marco joined me, although at first they kept saying that the water is too cold and that they won't go swimming.

Chlápek s detektorem kovů.
A guy with a metal detector.

Pak jsme se přesunuli na pláž blíž k centru. Projížděli jsme městem... A Daytona Beach je jedno z nejhnusnějších měst, která jsem kdy viděla. Samé příšerné hotely apod., vůbec ne pěkně postavené... Protože jsou zrovna jarní prázdniny, bylo v ulicích spousta studentů, kteří do Daytony přijeli užít si nočního života. Také tam snad bylo nějaké setkání roztleskávaček, protože jsme jich viděli hejna procházet se po ulicích a nacvičovat v parku.
Then we moved to a beach closer to the center. We drove through the city... And Daytona Beach is one of the most hideous cities I've seen in my life. It's full of ugly hotels etc., not at all nicely built… Because it was spring break, the streets were full of students who had come to Daytona to party and enjoy the nightlife. Also, there must have been some cheerleading camp taking place, because we saw several squads walking through the street and practicing in a park.

Co mě ale dorazilo byl fakt, že Američané prostě dojedou autem až na pláž a zaparkují tam, projíždějí se podél moře autem... Hrůza. :( Na té první pláži, kde jsme byli, žádná auta nebyla, protože to byla taková zastrčenější pláž.
What killed me was the fact that Americans simply drive all the way to the beach and park on the beach, they drive along the water... Awful. :( On the first beach we went to there hadn't been any cars because it wasn't a very popular one.

Takhle rodinka se nemohla vyhrabat z písku, takže holčiny musely vyskočit a zatlačit.
This family couldn't get out of the sand, so the girls had to get out and push.

Pak už jsme zamířili k motelu. Kupodivu byl celkem pěkný, hlavně ve srovnání s tím, v němž jsme nocovali tehdy v Savanně. Dokonce jsme měli bazén. Rozhodli jsme se jít něco pojíst, ale všude v normálnějších podnicích bychom museli čekat minimálně 30 minut na stůl... a to se nám nechtělo, takže jsme nakonec skončili v Steak and Shake nebo tak nějak, kde jsme si dali (ubohý) hamburger. Pak jsme si ještě, jako zákusek, poblíž koupili Krispy Kreme donuty a šli spinkat.

Then we headed to the motel. Suprisingly, it was quite nice, especially in comparison with the one we had slept in in Savannah. We even had a pool. We decided to go have a bite somewhere, but in all normal restaurants we would have to have waited for at least 30 minutes to even get a table… and we didn't want that, so we ended up in Steak and Shake (or something like that) and had a (poor!) hamburger. Then we bought Krispy Kreme donuts for desert and went to sleep.

Nákupy a nový sestřih./Shopping and new haircut.

2007-04-01T15:41:42Z

Jsem líná toho moc psát, takže vám ukážu jen pár obrázků...
I'm too lazy to write anything, so I'll just show you a few pics...

Ve středu jsem si nechala ostříhat vlasy. / I got my hair cut on Wednesday.

Včera jsme s Annou byly celé odpoledne nakupovat./Anna and I spend the whole afternoon shopping yesterday.

Pár věcí, které jsem si včera koupila. / A few things I bought yesterday.

A takhle to vypadá na mně - mám mokré vlasy, protože jsem se právě osprchovala, a malinká očička, protože jsem před chvílí vstala.
And this is how it looks on me - my hair is wet because I just got out of the shower, and tiny eyes because I got up a while ago.

Tyhle červené botky jsem si pořídila, protože jsem naznala, že se budou príma hodit k mému červenému triku Ralph Lauren Polo - a měla jsem pravdu.
I bought these red shoes yesterday because I figured they would nicely match my red Ralph Lauren Polo shirt - and they do.

Můj Tommy Hilfiger outfit - ty džíny na téhle fotce vypadají asi tak o 10 čísel větší, než ve skutečnosti jsou.
My Tommy Hilfiger outfit - the jeans look about 10 sizes bigger than they actually are in this pic.

Lake Bowen (25. 03. 2007)

2007-03-26T00:56:06Z

Zatímco vy doma si užíváte sněhu, já se byla koupat… Anna a já jsme se dnes vypravily k jezeru Bowen, což je asi 10 minut jízdy od místa, kde bydlíme. Je to uměle založené jezero, ale vypadá docela pěkně. Bylo vedro jako v červenci a i když voda byla ještě chladná, plavat už se dalo. Původně jsme se domnívaly, že je koupání zakázáno (byla tam i cedule), ale když jsme viděly pár dětí, jak plavčí, taky jsme se smočily. Byly jsme ale jinak jediné, Američani na nás koukali jako na blázny.

Whereas you at home in Europe are enjoying the snow, I went swimming today… Anna and me went to Lake Bowen, which is about a 10 minute drive from where we live. It’s a man-made lake, but it looks quite neat. It was hot like in July and even though the water was a little cool, we could swim. We originally thought that swimming is prohibited (there was a sign saying so), but after seeing a bunch of kids swimming, we decided to do it, too. But we were about the only ones, the Americans who were giving us queer looks.

Anna jde do vody./Anna getting ready to get into water.

Tahle dáma celý den seděla a chytala ryby, jen aby je pak hned hodila zpět.
This lady sat the whole day fishing, only to let the fish she caugh back into the lake immediately.

Prosím ignorujte mou sýrovatou kůži.
Please ignore my horribly white skin.

Vypadám sice tlustě, ale co nadělám.
I look fat, but what can I do.

Už se ze mě stává Asiat, s tím V-znamením na fotkách.
I'm slowly turning into an Asian, with all the Victory-signs in pictures.

Mé třpytivé foto.
My glittery picture.

A zítra zase do práce. :(

Asheville, NC (18. 03. 2007)

2007-03-24T15:51:35Z

V neděli jsme se vypravili do Asheville, což je město v Severní Karolíně asi hodinu jízdy odtud. Asheville je v horách, takže tam bylo podstatně chladněji. Bylo nám řečeno, že je to takové „město hipíků“, což určitě platí, ale hlavně v létě, kdy jsou ulice plné pouličních muzikantů a malířů atd. Ale i teď bylo vidět, jak pohodářské to město je, viděla jsem spoustu mladých lidí, které bych označila jako ‚alternativní‘, kromě toho tam je samá galerie či muzeum…

Last Sunday we went to Asheville, which is a town in North Carolina about one hour drive away from here. Asheville is in the mountains, so it was significantly colder there. We had been told that Aheville is a “hippie town” and that’s certainly true, especially in the summer time when the streets are full of street performers, musicians, painters etc. Even now, though, you could see how relaxed the town is, there were many young people who I’d describe as ‘alternative’, besides, the town is full of galleries and museums…

Dekorace u jedné z restaurací. Ano, jsou to staré hrnce, cedníky atd.
Decoration at a restaurant. Yep, it's old pans, pots etc.

V jedné z výloh: PRACUJ, jako bys nepotřeboval ty peníze. TANCUJ, jako když se nikdo nedívá. MILUJ, jako bys nikdy nebyl zraněn.

In a shop window: WORK like you don't need the money. DANCE like no one is watching. LOVE like you've never been hurt.

Další výloha – obchod specializovaný na tyhle hvězdy.
Another shop window – in a shop specialized on these stars.

Poštovní schránka ve stylu R2D2 z Hvězdných válek.
A mail box looking like R2D2 from Star Wars.

Vtipná značka na autě. Asheville – nadmořská výška ovlivňuje přístup k životu (to je můj volný překlad, v angličtině je to krásná aliterace)
A funny front plate on a car.

U přechodu – na zemi je namalováno, kterým směrem se máte dívat, abyste viděli přijíždějící auta.
At a pedestrian crossing – there's this sign on the ground so that you know which direction to look for approaching cars.

Divadlo./A theater.

Kousek Londýna v Asheville. Dříve v tom doubledeckeru bývala kavárna, teď už jen chátrá.
A piece of London in Asheville. There used to be a café in the double-decker.

Bublifuková budka. :D Uvnitř se točilo takové kolečko namáčené v bublifuku a občas vyfouklo bublinu.
A bubble machine. :D There was a rotating wheel inside, wet with bubble liquid, and blew a bunch of bubbles every now and then.

Tohle bylo ve výloze obchodu se starožitnostmi. No whining = Žádné nářky.
This was in a shop window of an antiquariate of sorts. I was amused of the combination of the Swan and the "No Whining" sign.

Ach a kromě jiného tam měli spoustu předmětů ze SSSR nebo Ruska. (Tričko na obrázku hlásá "Polib mě, jsem Rus!")
Oh and they also had a lot of things from the USSR or Russia. (The shirt in the picture reads ''Kiss me, I'm Russian!")

Anna2 a já jsme se ještě rozhodly jít nakupovat, takže jsme v Asheville pobyly až do večera. Najíst jsme se byly u Applebees, měla jsem báječný steak.

Anna 2 and decided to go shopping afterwards, so we didn't leave Asheville until the evening. I had a fabulous steak at Applebees for dinner.

Na cestě domů… Zapadající slunce a kopce okolo Asheville.
On the way home… Setting sun and the hills around Asheville.

Knihovna. / Library.

2007-03-15T12:36:43Z

Včera večer jsem se opět donutila dojet do univerzitní knihovny a proseděla jsem tam dvě hodiny nad knihami, dělajíc si poznámky, o nichž si nejsem jistá, zda je vůbec ve své bakalářšké práci použiju. Pokud vás to zajímá, tak mé téma (které se možná ještě pozmění), zní: The role and use of pre-employment personality testing (and personality profiles) in employee selection and hiring in contemporary business environment in the USA on the example of Stankiewicz International Corporation, což by se dalo přeložit jako Úloha a využití osobnostních testů (a profilů) při výběru a najímání zaměstnanců v současném obchodním prostředí v USA na příkladu Stankiewicz International Corporation. Téma to není nezajímavé, ovšem mám trochu obavy, zda o něm budu schopna napsat 40 stran – připadá mi to nereálné. Pochopitelně bych se mohla rozepsat o jednotlivých testech, které se v dnešní době používají (pokud to někomu z vás něco řekne, tak je to například Myers-Briggs Type Indicator apod.), ale to asi nebude to pravé ořechové. Mám z toho hrůzu.
Nicméně… Chtěla jsem psát o knihovně. Všimla jsem si totiž jedné zajímavé věci. V německých univerzitních knihovnách to většinou vypadá tak, že student přijde, vybere si pár knih (přičemž od každé knihy je k dispozici několik exemplářů) a vezme si ty knihy domů. V Americe toto zřejmě není zas až tak zvykem – překvapilo mě, kolik studentů tam kolem osmé večer sedělo u stolků a dělalo si poznámky z knih. Já jsem pochopitelně zvyklá spíš na to, že si to, co potřebuji, vypůjčím a vezmu domů – proto mě taky trochu rozčiluje, že jediná možnost, jak si zde jako někdo, kdo nestuduje nikde v okolí, vypůjčit knihy spočívá v zaplacení jednorázového poplatku 75 dolarů. Pro Američany je ale zjevně normální sedět a pracovat v knihovně. No, na jednu stranu je to možná dobře, v knihovně mě aspoň nic nerozptyluje a plně se soustředím na tu kterou knihu. Na druhou stranu je ale otravné tam jezdit a nemít možnost pracovat třeba přes den v práci.

---

Last night I made myself go to the college library again and spent two hours there, making notes which I’m not even sure I’ll use for my Bachelor Thesis. In case you care, my topic (which may change) is: The role and use of pre-employment personality testing (and personality profiles) in employee selection and hiring in contemporary business environment in the USA on the example of Stankiewicz International Corporation. The topic is not uninteresting, but I’m a little worried that I won’t be able to write 40 pages about it – it seems so unrealistic. Of course I could write a lot about the individual tests that are being used today (it’s tests like the Myers-Briggs Type Indicator or the Minnesota Multiphasic Personality Inventory, in case anyone knows anything about this topic), but that’s probably not the right approach. It scares me.
Anyway… I wanted to tell you about the library. I noticed one interesting thing. In German college libraries students usually come, choose a couple of books (and there are several copies of each book available) and takes the books home. In America this is apparently not as common – I was surprised how many students were sitting there around 8pm, taking notes from books. I am, of course, used to borrowing whatever I need and taking it home with me – that’s why it bugs me a little that the only way I can borrow books here – as a person who doesn’t study anywhere in the area – is to pay a one-time fee of 75 dollars. For Americans, it’s apparently normal to sit and work in the library. Well, on one hand it’s probably a good thing because in the library I don’t get distracted by anything and I can fully focus on the book. On the other hand, driving there and not being able to work with the book during the day at work for example is slightly annoying.

Hunting Island (March 04, 2007)

2007-03-11T16:12:12Z

V neděli ráno jsme vlastně chtěli už v sedm vyrazit, ale nakonec jsme vyjížděli až po půl deváté, protože jsme byli unavení. Naším cílem byl Hunting Island, ostrov, nacházející se asi 40 mil od Savanny, ale už v Jižní Karolíně (zatímco Savannah je v Georgii). Je to státní park a někdo mi prozradil, že se tam snad natáčely části Jurského parku.

We had been planning to leave Savannah at 7am on Sunday morning, but in the end we didn't get going until after 8:30 because we were too tired. Our destination for the day was Hunting Island, an island about 40 miles away from Savannah, but already in South Carolina (whereas Savannah is in Georgia). It's a state park and I've been told that parts of the Jurassic Park were shot there.

Cestou přes onen visací most v Savanně. / On that hanging bridge in Savannah.

A to už je Hunting Island. Vypadalo to tam jako v pralese./And this is Hunting Island already. It looked like a rainforest.

Krmit aligátory je nezákonné.

To bylo chvíli předtím, než mi začalo být horko… Pak jsem si sundala svetr a o chvíli později i boty. / This was a while before I got too hot… I took off my sweater and my shoes a bit later.

Oliver.

Mušličky! Některé měly už předpřipravené dírky – dokonalé na to, aby se daly pověsit na šňůrku. / Sea shells! Some of them already had holes in them – perfect for making necklaces.

Kéž bych vám mohla popsat, jak to bylo super, cítit tenhle písek pod tlapkama. / I wish I could describe to you how awesome it was to feel this sand under my feet.

I Hunting Island má svůj maják. / Hunting Island has its own lighthouse, too.

Cestou zpět. / On the way back.

Pár Marcových fotek/Some of Marco's pics:

Pár Oliverových fotek/Some of Oliver's pictures:

Ranč, který jsme potkali cestou. / A ranch we saw on the way there.

Večer jsme pak ještě byli na grilování u našeho managera logistiky a jeho ženy, mají dvojčata (čtyřletá) a 18ti měsíční holčičku – jako panenky. Bylo tam ještě spoustu dalších dětí a bylo veselo. Anna mě naučila vyrábět caipiriňu a kupodivu mi to moc chutnalo.

In the evening we went to a barbecue at our logistic's manager's house – he and his wife have twins (4 year-old girls) and an 18months old girl – they're like dolls! There were several other little kids and it was fun. Anna taught me how to make caipirinhas – what a yummy drink!

Savannah, Georgia (March 3rd, 2007).

2007-03-06T15:19:18Z

Vstávat v sobotu v pět ráno není zrovna med, ale v případě právě uplynulého víkendu se to vyplatilo. V šest jsem s Oliverem a Marcem nasedla do auta a vyrazili jsme na výlet směrem na jih. Naším cílem byla Savannah, přímořské město téměř na hranici Jižní Karolíny a Georgie. Cestou jsme projížděli okolo měst s docela veselými názvy – jako např. Switzerland (Švýcarsko) nebo Swansea (Labutí moře).
Po zhruba třech a půl hodiny jízdy jsme vystoupili a nejprve vzali útokem turistické centrum. Abyste získali představu, zde pár faktů z Wikipedie... Savannah byla založena v roce 1733, což je na americké poměry hodně dávno. Dnes má město zhruba 130 tisíc obyvatel. Ve městě se nachází Savannah College of Art and Design (Vysoká škola umělecko-designérská), což je největší univerzita tohoto druhu v USA. V roce 1993 zde byla natočena jedna z nejslavnějších scén z filmu Forrest Gump – scéna, v níž Forrest sedí na lavičce. (Forresta Gumpa jsem dodnes neviděla, přestože se na to už kolik let chystám...)
Od turistického/informačního centra jsme se pěšky vydali do historického centra města. Nádherně svítilo sluníčko a bylo teplo.

---

Getting up at 5 on a Saturday is not something that I would fancy doing more oftne, but it was worth it this weekend. At six, Oliver, Marco and me hopped into a car and headed southwards. Our destination was Savannah, a city close to the coast, practically on the border between South Carolina and Georgia. We drove past some towns with funny names – like Switzerland or Swansea.
After about three and a half hours we arrived in Savannah and headed towards the Visitor center. Here are some Savannah trivia from Wikipedia, so that you get a better picture of the city… Savannah was founded in 1733, which – considering that we're in the US – makes it a very old city. Today, the city has about 130 thousand inhabitants. The Savannah College of Art and Design is the largest college of its kind in the States. In 1993, one of the most famous scenes from Forrest Gump was shot in Savannah – the scene in which Forrest is sitting on a bench. (I still haven't seen Forrest Gump, although I've been planning it for years…)
From the visitors' center we walked to the historical district of Savannah. The sun was shining and it was wonderfully warm.

Fotky zdaleka nejsou tak okouzlující, jako Savannah ve skutečnosti, ale co se dá dělat...
The pictures are by far not as charming as the real Savannah, but what can I do...

Cestou jsme zastavili na parkovišti a tam jsme potkali toto, Marco toho medvěda vyfotil. V Daytona Beach ten víkend začínal největší motorkářský sjezd na světě, zaměřený jen na příznivce značky Harley Davidson, tudíž bylo na silnicích spoustu motorkářů.
On the way to Savannah, we stopped at a rest area and we saw this; Marco took a picture of the bear. The biggest biker meeting in the world (this one is only for Harley Davidson, but it's still the biggest biker meeting in general) was starting in Daytona Beach this weekend, so there were many bikers on the road.

V zahradě jedné z vil./In the garden of one of the villas.

To, co visí ze stromů, je rostlina-parazit. Hlavně po setmění to je působivé, tím spíš, že Savannah má mnoho legend týkajících se duchů atd.
The thing hanging from the trees is a parasite plant. It's pretty impressive especially after dark, esp. since Savannah has a lot of ghost legends etc.

Někteří z vás jistě uhodnou, proč jsem vyfotila tuhle cedulku…/Some of you will certainly guess why I took a picture of this sign...

Tak jsme si tak procházeli jedním z mnoha parčíků, když vtom jsme si všimli malého filmařského týmu, který zrovna natáčel. Hlavní hrdina seděl na lavičce na protější straně promenády a vedl monolog. Režisér na nás mávnul, že máme jít dál... Takže si nás natočil, jak procházíme kolem. Zřejmě to byli nějací studenti pracující na filmařském projektu. O něco později jsme pak v jiném parku viděli ještě jednu skupinku, tentokrát byla hlavní hrdinkou dívka procházející se po trávníku.
We were walking through one of the many parks and suddenly we noticed a small team of film-makers filming something. The main character sat on a bench at the opposite side of the sidewalk and was having a monologue. The director waved at us, telling us to go on... So they taped us walking by. They were probably some students working on a film project. A little later we saw one more group in another park, this time the main character was a girl walking across the lawn.

Toto je údajně nejslavnější kašna v celých USA. Byla postavena podle vzoru kašny na Place de la Concorde v Paříži.
This is – I've been told – the most famous fountain in the USA. It was modeled after the fountain at Place de la Concorde in Paris.

Oliver, Lucy, Marco.
Bundu jsem si chviličku poté svlékla, protože mi bylo horko.
I took the jacket off a while later because I was too hot.

Lacross ve Forsyth Parku (což je největší park ve městě). O něco dále byly tenisové kurty, na nichž hrálo tenis několik bílých, a basketbalové hřiště, na němž hráli basket nějací černoši.
Lacross in the Forsyth Park (the largers park in town). A little further we saw tennis courts with white people playing tennis, and a basketball field with black people playing basketball.

Jen růžová to může být... Pink is the new black.

Ano, v Savanně lidé jezdí na kolech.
Yes, in Savannah people ride bikes.

I see a red door and I want it painted black...

Antikvariát po americku.
An antiquariat the American way.

Jeden z nejdražších hotelů v Savanně sloužil během války jako nemocnice a márnice.
One of the most expensive hotels in Savannah was used as a hospital and a dead-house.

Největší (nebo nejstarší?) strom v Savanně.
The biggest (or the oldest?) tree in Savannah.

V Savanně existuje nařízení, že nové domy v historické čtvrti se musejí stavět ve starém stylu, aby pěkně ladily. Když si chce dnes někdo postavit takovýhle domeček z červených cihel, přijde ho to pěkně draho, protože jedna takováhle cihla údajně stojí 70 dolarů.
There is a law in Savannah that all new constructions in the historic district have to be built in a style similar to the original buildings, so that they fit in nicely. When somebody wants to build a house like this, out of red bricks, it costs a whole lot of money because one brick like this costs 70 dollars.

Po Savanně se můžete pohybovat buď pěšky, nebo autem, nebo na kole...
You can either walk around Savannah, or drive, or ride a bike...

... nebo v kočáře.
... or ride a carriage.

Hasiči.
Fire fighters.

Seděli jsme v téhle restauraci, pojídali subs (což jsou takové zapečené bagety se vším možným uvnitř). Hrála hudba z 50tých let, dekorace uvnitř připomínala padesátá léta...
We sat in this restaurant (Quiznos Subs), ate subs (overbaked baguettes with all kinds of yummy stuff inside). They played music from the 50s (among other songs, they played "Money", the song Hanson covered), the decorations reminded me of the 50s...

... a když jste se podívali ven, uviděli jste tohle. Na chvíli jsem si skutečně připadala jako bych se trochu vrátila v čase.
... and when you looked out of the window, you saw this. For a moment, I really felt like I had traveled back in time a few decades.

Památník obětem z Vietnamu.
A memorial for the Vietnam war victims.

Tohle už bylo u řeky, na River Street, kde se to jen hemžilo turisty a stánkaři.
This was at the river, on River Street, which was full of tourists and vendors.

Moc z toho mostu není vidět, ale byl cool.
You can't see much of it here, but the bridge was cool.

We were stolen, sold and bought together from the African continent. We got on the slave ships together. We lay back to belly in the holds of the slave ships in each others excrement and urine together. Sometimes died together and our lifeless bodies thrown overboard together. Today we are standing up together with faith and even some joy. - Maya Angelou

Byli jsme společně ukradeni, prodáni a koupeni z afrického kontinentu. Společně jsme nastoupili na otrokářské lodě. Společně jsme leželi – záda k břichu – uvnitř otrokářských lodí, v našich exkrementech a moči. Někdy jsme společně umřeli a naše mrtvá těla byla společně hozena přes palubu. Dnes společně stojíme s vírou a ba i trochou radosti. - Maya Angelou

Radnice.
City hall.

Burza s bavlnou./The cotton exchange.

Ti z vás kdo jste viděli Forresta Gumpa – připomíná vám to něco?
For those of you who saw Forrest Gump – does this remind you of anything?

Obchod patřící dámě se jménem 'Bozena'.
A shop belonging to a lady called 'Bozena' (Božena is a traditional Czech name, so it sort of cought my eye).

Pak už jsme sedli do auta a vyrazili na nedaleký Tybee Island.
Then we drove to the nearby Tybee Island.

Oops – nebylo 4. března, ale třetího. Chtěla jsem si zdokumentovat svůj první den na pláži, jen jsem to trochu nezvládla, hehe. Důvodem, proč nemám nalakované nehty na nohou, je, že jsem prostě neočekávala, že budu mít příležitost zout si boty.
Oops – it wasn't March 4th, but 3rd. I wanted to document my first day at the beach this year, but I sort of messed up, hehe. The reason why I don't have painted toe-nails is that I simply didn't expect I'd have the opportunity to take off my shoes.

Ještě pár fotek, které vyfotil Marco:/ Some pictures Marco took:

Naše auto pod palmami. / Our car under the palms.

A ještě další, které vyfotil Oli svým super foťákem...
And some more from Oli's super-camera...

Pak jsme se vydali hledat levný motel k přespání. Nakonec jsme skončili v jednom, který se jmenoval Master's Inn, za pokoj chtěli 49 dolarů plus daň. Celkem to vyšlo na 55. Zamlčeli jsme jim, že tam budeme ve třech a ne ve dvou, jinak bychom platili ještě pět dolarů přirážku. Naneštěstí byly všechny nekuřácké pokoje obsazené, takže jsme museli vzít zavděk kuřáckým, kde to pochopitelně příšerně páchlo. Okno se nedalo otevřít, jedinou možností byl větrák/klimatizace. Nedýchalo se tam dobře, ale jednu noc jsme přežili.

Then we went to search for some cheap motel for the night. We ended up in a Master's Inn, it cost 49 dollars plus tax for the night. We paid 55 dollars in total. We didn't tell them, though, that there will be three of us and not two in the room – otherwise we'd have to pay an additional 5 dollars. Unfortunately, there were no free non-smoker rooms left, so we had to take a smoker room, which – of course – stunk. You couldn't open the window, so the only chance was the airconditioning. It was not nice, but we survived the night.

Marco spal na zemi, přestože postele byly dost velké a klidně by se s Oliverem vešli do jedné. Kluci. :/
Marco slept on the ground, although the beds were big enough and he and Oliver would have fit into one. Boys.:/

Trošku jsme se upravili a vyrazili zpět do Savanny, omrknout noční život. Prošli jsme se po River Street, potom skrz město, ale nic moc lákavého jsme nenašli. Kluci si dali v jedné hospodě pivo, pak jsme pokračovali v procházení.

After a short while at the motel, we went back to Savannah to explore its nightlife. We walked around the River Street, then through the town, but haven't really found anything attractive. The boys had a beer in one of the bars, then we continued walking.

Na River street jsme narazili na "továrnu na sladkosti". Byl to obchod, v němž prodávali všechny možné bonbóny, čokolády, sušenky, oplatky, žvýkačky atd atd. Vypadalo to tam skoro jako ve filmu "Karlík a továrna na čokoládu". Zrovna vyráběli kousací bonbóny (taffy). Bonbóny běžely po běžícím pásu u stropu a poté padaly dolů do velikého sudu. Když byl nějaký bez obalu, znamenalo to, že je zdarma – člověk si ho mohl prostě vzít a sníst. Také měli ochutnávku pralinek (ale ne pralinek v našem českém smyslu, byly to takové čokoládo-karamelové slepeniny), tak jsem jednu ochutnala, ňam.

On River Street we found a "candy factory". It was shop that sold all kinds of candies, bonbons, chocolates, pralines, cookies, chewing gums etc. Etc. It looked almost like in "Charlie and the Chocolate Factory". They were making taffy that night. The candy was transported on a "production line" under the ceiling, then fell down into a big barrel. When one of them had no wrapping, it meant that it's a free one – you could catch it and eat it. You could also taste a free praline (a chocolatey-caramel-sticky thing), so I - of course - took one, yum.

Pak už jsme se jen procházeli po městě. Bylo teplo, vítr přestal foukat, takže to bylo moc příjemné. Savannah má spoustu duchařských legend a příběhů a v noci po městě chodí nebo jezdí průvodci se skupinami turistů a ukazují jim různé domy a místa, k nimž se váže nějaký strašidelný příběh. Jednou si tak jdeme po ulici a najednou na nás někdo zezadu vybafne – byla to skupina turistů, kteří jeli v pohřebním voze s jedním z průvodců.

Uprostřed Savanny jsme narazili na útulnou kavárnu, kam očividně chodí všichni studenti umění a intelektuálové... Měli tam různá sametová křesílka, stolky, obrazy na stěnách, knihovnu... a spoustu druhů čajů a káv. Moc se mi tam líbilo. Seděl tam kluk, který zrovna u stolu kreslil portrét podle fotografie, pak tam bylo několik lidí, kteří něco psali nebo pracovali se svými notebooky, vedle nás seděla skupina holek, které diskutovaly o nějaké nové divadelní hře... Nádhera!

---
Then we just walked around the town. It was warm, the wind had stopped, so it was really pleasant. Savannah has a lot of ghost legends and stories and at night tour guides walk/drive tourists around the town and show them various houses and places connected to spooky stories. At one point, we were just walking down the street and suddenly somebody screamed behind us in order to scare us – it was a group of tourists on a ghost tour in a funeral car.

In the middle of Savannah we found a cosy café, which was apparently a popular place among young intellectuals and art students... They had various velvet arm-chairs, little tables, artwork on the walls, bookcases... and a wide selection of teas and coffees. I loved it. There was a boy sitting in there who was just drawing a portrait from a photograph, there were several people writing something, or working with their laptops, next to us was a group of girls discussing some new theater play... Amazing!

Greenville.

2007-02-26T04:47:53Z

Včera bylo krásné počasí a původně jsme plánovali vypravit se do Charlestonu, což je při pobřeží, ale nakonec jsme to nestihli, protože Oliver musel Roberta odvézt na letiště a trvalo to déle, než jsme čekali… Takže jsme se odpoledne vypravili jen do Greenville, což je město s vysokou kvótou milionářů asi půl hodiny jízdy odsud. Byli jsme v Clevelandském parku a v centru města.

Yesterday the weather was lovely and we had originally been planning to go to Charleston, which is at the coast, but in the end we didn't go, because Oliver had to take Roberto to the airport and it took longer than expected… So in the end we only went to Greenville, which is a town with a fairly high amount of millionaires living there. It's about a half an hour away from here. We walked around the Cleveland park and downtown Greenville.

Anna2, Marco, Anna1.

Anna2, já/me, Anna1.

A takhle se v USA staví… Není divu, že jim ty domečky co chvíli odfoukne nějaká ta vichřice. / And this is how they build here in the USA… No wonder that the houses get blown away by a hurricane every now and then.

Anna1.

A tohle už je ve městě na Main Street (Hlavní ulici). Na chodnících tam jsou různé citáty, tenhle od O. Wildeho. / And this is downtown on the Main Street. On the sidewalks they have various quotes; this one is by O. Wilde.

MiddleEarth. (Středozemě.)

Beech Mountain, North Carolina.

2007-02-23T15:15:03Z

Kdo by to byl řekl, že se tady v Karolínách dostanu na snowboard! Michael, náš manager oddělení logistiky, přišel s nápadem, že bychom si mohli zajet zalyžovat, dokud je ještě sníh. Oliver (jeden z praktikantů) a já jsme se přidali. Vzala jsem si tedy den volna (celkem mám nárok na 5 dnů placené dovolené) a ve středu ráno v 6 hodin jsme vyrazili do střediska Beech Mountain v Severní Karolíně, asi 100 mil a něco přes dvě hodiny jízdy odsud.

Who would have thought that I'll get to go snowboarding here in the Carolinas! Michael, our logistics manager, came up with the idea that we could go on a ski trip before all the snow is gone. Oliver (one of the interns) and me joined. I took a day off (I have five days of paid vacation in total) and on Wednesday at 6am we headed towards the Beech Mountain ski resort in North Carolina, about 100 and a little over 2 hours from here.

Nemusela jsem si ani půjčovat vybavení – oblečení, boty i prkno mi půjčil Michael, jeho žena totiž také snowboarduje. Celodenní jízdenka na vlek stála pouhých 16 dolarů.

I didn't even have to rent equipment – I borrowed the outfit, boots and the board from Michael's wife, who also snowboards. A one-day ticket cost only 16 dollars.

Michael. :)

Já. / Me.

Oliver.

We're off! (Máme volno!)

Celý den jsem měla problémy s vázáním, resp. se zapínáním bot do vázání, protože boty byly nové a Michaelova manželka jaksi při koupi nekontrolovala, jestli jí budou správně pasovat do vázání. Takže Michael musel každou chvíli na kolena a pomoct mi zapnout, protože jsem na to prostě neměla sílu. / I had problems with the binding all day, with fastening the clasps, because the boots were new and Michael's wife sort of forgot to check if the boots will fit properly when she bought them. Therefore, Michael had to get down on his knees every once in a while and help me with fastening the binding, because I just wasn't strong enough.

A tohle už bylo z auta na cestě domů. / This was taken from the car on our way back home.

Sníh byl sice po chvíli mokrý a těžký a podmínky zdaleka nebyly ideální (Alpy jsou Alpy!), ale byla to zábava!
The snow got wet and heavy after a while and the conditions were far from ideal (nothing compares to the Alps!), but it was fun!

Wofford College.

2007-02-19T13:22:35Z

Jelikož mé dvě spolubydlící byly příliš unavené/líné na výlet do Greenville, a jelikož jsem nechtěla jet sama, vypravila jsem se v sobotu jen na chvíli do Spartanburgu a prošla se po kampusu jedné z místních univerzit – Wofford College.

Because my two room mates were too tired/lazy for a trip to Greenville, and because I didn't want to go alone, I only went to Spartanburg for a while on Saturday and took a walk around the campus of one of the local universities – Wofford College.

Knihovna. Zašla jsem se mrknout dovnitř, popovídala si s paní knihovnicí… Je to menší knihovna, ale mají tam zásobu odborných knih a časopisů, plus rozsáhlou internetovou databázi. Určitě se mi to bude hodit, až začnu pracovat na nějaké té bakalářské práci. Pokud budu pracovat tam, nemusím platit žádné poplatky. Když si budu chtít knihy půjčovat, musím zaplatit jednorázový poplatek $75.

The library. I took a look inside, talked to the librarian a little… It's a fairly small library, but they have a collection of textbooks and journals, plus access to an extensive online database. This will come in handy once I start working on my Bachelor thesis. If I study there, I don't have to pay any fee. If I wanted to borrow books and take them home, I'd have to pay a one-time fee of $75.

Na baseballovém hřišti se zrovna rozcvičovalo mužstvo Woffordu – zápas proti nějaké jiné univerzitě měl začít za chvíli. Chvíli jsem tam seděla, ale začátku hry jsem se nedočkala – byla mi zima, tak jsem se zvedla a šla dál.

On the baseball pitch the Wofford team was warming up – the match against some other college was about to start in a while. I sat down for a few moments, but I didn't even wait for the game to begin – it was too cold.

V sobotu večer jsem se vypravila na setkání křesťanské mládeže – prvního slovanského baptistického sboru tady v okolí. Všechno to bylo rusky. Vzal mě tam syn jedné Ukrainky od nás z firmy, se kterou jsem se seznámila. Bylo to docela fajn, všichni byli moc milí. Kromě jiného jsem se dozvěděla, že mládež občas chodí společně bruslit do Greenville – poskočilo mi srdíčko, protože už se nějaký ten den snažím zjistit, kde je tu poblíž zimní stadion, na kterém smí bruslit veřejnost… A hle! :)

V neděli dopoledne jsme s holkama vyrazily do outletu v Gaffney, nakupovat. Je to asi 20 mil odtud. Když jsme tam dorazily, zjistily jsme, že otevírají až ve 13:30, protože nedělní dopoledne je vyhrazeno chození do kostela… Ani nás to předem nenapadlo, protože outlet cestou do Atlanty byl otevřený i v neděli dopoledne. No… smůla. Ve Spartanburgu to nebylo o nic lepší. Takže jsme se vrátily domů s nepořízenou (alespoň ale víme, kde jet u Aldi – je mnohem levnější než Walmart a nakupují tam jen chudí lidé… a němečtí studenti).

---

On Saturday evening, I went to a youth group meeting of the first Slavic Baptist church here in the area. It was all in Russian. How did I find out about this? The mom of the youth group leader works in our company, so I got to know him though her. It was quite nice, everyone was friendly. Also, I found out that they go skating every once in a while in Greenville – that's awesome! I had been looking for a place to skate for quite a while now.

On Sunday morning me and the girls decided to go shopping to an outlet in Gaffney, which is about 20 miles from here. When we got there, we found out that they don't open until 1:30 on Sundays, because Sunday mornings are obviously reserved for church… We didn't even think about this possibility because the outlet we stopped at on our way to Atlanta was open from 10 on Sundays. It wasn't any better in downtown Spartanburg. So we went back home… But at least now we know where an Aldi store is here – it's much cheaper than Walmart. The funny thing is that here in the US, only poor people shop in Aldi… and the German students.

Atlanta, GA.

2007-02-12T14:46:32Z

V sobotu večer dorazila má nová spolubydlící – Anna. Vyzvedli jsme ji na letišti, chuděrka už už myslela, že jí ztratili kufr, ale naštěstí dorazil s dalším letadlem z Charlotte. Je milá a původem z Kyrgyzstánu (ani nevím, jak se ten stát správně píše), takže mluví plynně rusky. :)

V neděli ráno jsme se sebrali a vyrazili na výlet do Atlanty, což je od nás nějakých 170, 180 mil, takže zhruba tři hodiny jízdy. Jízda po amerických highways není nic moc zajímavého – prostě jedete pořád rovně. Projížděli jsme ale okolo několika pěkných jezer, kde si prý v létě lze vypůjčit sportovní loď a trochu se projet, a kolem několika míst, kde se dá príma chodit na výlety (a taky okolo jednoho outletu, kde se dá super nakupovat).

---

My first roomate, Anna, arrived on Saturday evening. We picked her up at the airport – it already looked like they had lost the poor girl's suitcase, but fortunately it arrived on the next plane from Charlotte. She's nice and originally from Kyrgyzstan (I don't even know how to correctly spell the name of the country), so she speaks fluent Russian. :)

On Sunday morning we had breakfast together and then went on a roadtrip to Atlanta, which is about 170, 180 miles away from us, which is about a three-hour drive. Driving on American highways is not very exciting – you just drive straight all the time. We passed a few nice lakes, though, where one can rent a boat in the summer, and also several "scenic highways" where one can go hiking (also, we drove past one big outlet where one can go shopping yay).

Naším hlavním cílem v Atlantě, která je hlavním městem státu Georgia (už můj třetí stát), bylo největší akvárium na světě. Vstup stál sice 24 dolarů, ale myslím si, že se to vyplatilo.

---

Our main goal in Atlanta, which is – for those of you who don't know that – the capital of the state Georgia (already my third state), was the world's largest aquarium. The entrance cost 24 dollars, but I think it was worth it.

Vstupní hala. / Entrance hall.

A takhle to vypadalo, když ve vstupní hale rozsvítili duhová světýlka. / This was when they lit up rainbow colored lights in the entrance hall.

Tyhle mrchy jste si mohli pohladit. / One could pet these little beasts.

Takhle mi plavaly nad hlavou./They swam above me.

Piraňa./Piranha.

Mořský drak. / Sea dragons.

Tučňáky taky měli./They also had penguins.

Běluchy. / Belugas.

Roberto, Anna a ryby. / Roberto, Anna and fish.

Velrybo-žralok./Whale-shark.

Tyhle medůzy, nebo co to je, byly úžasné!/These jelly-fish (or whatever it is) were amazing.

Při pohledu na Capitol mě jala nostalgie. Petrohrááád!/I felt all nostalgic looking at the Capitol. St. Peeete!

Hádejte, proč jsem tohle vyfotila? Je to v atlantském tzv. Undergroundu./Guess why I took a picture of this? It's in Atlanta's so called Underground.

Coca Cola má v Atlantě centrálu... a taky muzeum "World of Coca Cola" (Svět Coca Coly)./Coca Cola's headquarters are in Atlanta… And there's also the "World of Coca Cola" museum.

Zrovna se konalo nějaké setkání Santa Clausů. Nechápali jsme./A Santa Claus convention seemed to be taking place there. We didn't understand it at all.

Sedmipruhové dálnice, mrakodrapy, čtvrtě, po kterých by se běloch asi neměl procházet… Viděla jsem toho dost.

---

7-lane highways, skyscrapers, parts of the city through which a white person probably shouldn't walk… I saw a lot.

Jídlo, práce, dopravní pravidla. / Groceries, work, traffic rules.

2007-02-08T15:38:52Z

Včera jsem se vypravila nakupovat potraviny a konečně si koupila sýr, který chutná jako sýr. Ten, který jsem si koupila předtím (nějaký sendvičový) chutnal divně - ne jako sýr, na který jsem zvyklá. Tohle je jedna z poněkud zvláštních věcí - když známé věci chutnají jinak. Je to ale zajímavé. Mám dojem, že tady v USA je spoustu produktů nějak krémovitějších, tučnějších (a proto také pečlivě čtu informace na obalu), nebo je v nich víc umělých příchutí. Čerstvá zelenina je tu dost drahá - včera jsem viděla papriky, více než 2 dolary za kus. Buď je to drahota, nebo prostě zrovna není papriková sezona.
Jedna z nejlepších věcí na potravinách tady v Americe je jejich balení - všechno je to znovu-uzavíratelné, s takovými těmi zacvakávacími sáčky či sáčky na zip... Je to praktické! Kromě toho mají spoustu předpřipravených věcí (jako např. bramborovou kaši v sáčku), což sice není zas až tak super, ale hodí se to, když má člověk jen zhruba hodinu na oběd a přesto si chce něco uvařit místo toho, aby šel někam na nezdravý rychlý oběd.

Jinak... Popíšu vám, jak vypadá můj den. Ráno v 7 vstanu, osprchnu se, posnídám a zhruba v 7.45 vyrážím do práce - je to asi 5 mil autem, vyhýbám se hlavním silnicím, protože ty jsou ráno vždycky zacpané. V 8 začíná práce. Zatím mám jen samé nudné úkoly (procházím záznamy o pojištění zaměstnanců a kontroluji, zda jsou v pořádku nebo kde jsou chyby). Okolo 12té jedu domů na oběd, něco si uvařím a za hodinu se zas vracím zpátky. Pak až do pěti sedím v práci... A toť vše.

Co se pravidel dopravního provozu týče, mají tady pár věcí, které se liší od evropských pravidel. Tak například předjíždět se smí i z prava. Když stojíte na křižovatce a máte červenou, chcete ale zahybat doprava a máte volno, tak můžete jet - přestože svítí červená. Uprostřed silnice jsou často tzv. "mediány", pruhy, které jsou pro oba směry a jsou tam proto, abyste do nich mohli vjet a počkat, až bude volno, když chcete např. zahnout nebo se naopak zařadit.

---

I went grocery shopping last night and finally bought cheese that tastes like cheese. The one I had bought at first (some sandwich cheese) had a really strange taste - not much like the cheese I am used to. This is one of the things that is sort of strange - when familiar things taste different. It's interesting, though. My impression is that here in the US many products tend to be creamier, fatter (which is why I've been checking the labels carefully) or maybe with more artificial flavor than what I'm used to. Vegetables are so expensive - I saw peppers, for example, for over $2/piece. Or maybe it's just not pepper season.
One of the best things about grocery products here in the US is the packaging - all of it is resealable, in neat ziplock bags... That's useful! Also, they have a lot of ready-made stuff (like mashed potatoes in a bag), which comes in handy when you only have an hour or so for lunch, but still want to make something yourself instead of eating fast food.

Other than that... Let me describe my day to you. I get up at 7 every morning, take a quick shower, have breakfast and get on the way to work at about 7.45 - it's about 5 miles, I avoid highways because there's always traffic jams in the mornings. I start working at 8. So far, I only have boring tasks (right now I'm checking insurance lists and finding discrepancies). At about 12 I go home for lunch, cook somehting and return to work about an hour later. Then I sit at work until five... And that's it.

As far as traffic rules are concerned, there are a few things that differ from rules in Europe. For example you can overtake from the right, not only from the left. When you're at an intersection and the red light is on, but you want to turn right and the road is free, you can go despite the red light. In the middle of the streets there are often medians, which are additional lanes for both directions - you can drive into a median and wait there until the road is free (you used them when you want to turn left, for example, or when you're coming from the side and want to get into one of the regular lanes.)

Spartanburg a palačinky./Spartanburg and pancakes.

2007-02-07T14:15:33Z

Včera ráno jsem se vypravila do města - Spartanburgu, abych si zažádala o Social Security number, což je něco jako naše rodné číslo. Už jsem tam byla den předtím, ale kvůli frontě jsem se rozhodla to odložit. Tentokrát jsem tam jela sama, cestu jsem naštěstí našla... A protože je to v centru města (kde se pár metrů dá popojít i pěšky), pár věcí jsem vyfotila.

Yesterday in the morning I went to downtown Spartanburg to apply for a Social Security number. I had been there the day before already, but I decided to come back later because there was a queue. This time I drove there alone, fortunately I found the way... And since the office is in the town center (where one can even walk for a while), I took some pictures.

Uprostřed té kašny můžete vidět symbol Jižní Karolíny - pětilistou palmu. / In the middle of the fountain you can see the symbol of South Carolina - the palmetto.

Pak po práci jsem se vypravila hledat Target, což je obchod se vším - chtěla jsem si koupit pár drobností... Cestou jsem se trochu ztratila, ale jen trochu, nakonec jsem to našla. Ještě předtím jsem se stavila v International House of Pancakes (Mezinárodní Dům Palačinek), protože jsem o tom místě dost slyšela a chtěla ochutnat jejich palačinky...

After work I set out to search for Target, which is a store that sells everything - I wanted to buy a few little things... I got a little lost on the way, but just a little, I found it in the end. Before I went to Target, though, I stopped at International House of Pancakes to taste some of their famous pancakes...

Bylo to celkem dobré, i když ne tak dobré, jako ruské blini./It was quite yummy, though not as good as the Russian blini.

Cesta zpět byla náročná, protože už byla tma a jezdit autem potmě, když nevíte přesně, kde zahnout a kam jet... no není to žádná sranda. Ale zvládla jsem to.

The way back was tough, because driving at night when you don't know exactly which turn to take and where to go... no fun. But I made it.

Byl už večer, takže toho není moc vidět, ale což...
It was at night, so you can't see much in the pics, but oh well...

Mrakodrapy v centru./Skyscrapers in the center.

Kostel, který se snaží předstírat, že je starý./A church which is trying to pretend that it's old.